Na to Marco nemá odpově;. „Na tebe si vzpomínám,“ řekne Snorri. „Ty jsi ten muž s papíry. Nechal jsi mučit Tuttuga. Proč jsi na tom stromě?“ „Možná tak skončí všichni mučitelé,“ řeknu. „Na to by padl celý les,“ řekne Snorri. „Jeden strom by nestačil.“ „Tak tu musí být za nějaký jiný zločin…“ zamračím se. To místo mi nahání hrůzu. Děsí mě celé Peklo, ale tohle je ještě horší. „Těžší zločin.“ Snorri přelétá pohledem po nahých tělech přibitých na kmeni stromu. „Sundejte mě a povím vám to,“ řekne Marco. I po smrti zůstává bankéřem. Smlouvá. I tak si všimnu zoufalství v jeho očích. „Jsi tam nahoře vlastní vinou.“ Snorri se otočí, aby si prohlédl nejbližší z podivných plodů. Natáhne se po něm. „Au!“ Hned ruku stáhne, jako by se spálil. Svrasklou skořápkou projede barevný záblesk, na moment ji naplní růžový odstín. Sledujeme ovoce, zatímco Snorri si mne bolavou ruku. Plod se nafoukne jako hrudník při hlubokém nádechu. A pak ukáže svou pravou tvář. Vidíme zkroucené končetiny, bezkrevnou černou barvu prozáří odstín masa. Proměna trvá jen okamžik, jediné nadechnutí, hlt vzduchu, jejž Snorri nasál do plic, ale jakmile vydechne, „plod“ znovu svraskne a zemře a zbude z něj jen suchá, zčernalá skořápka. „To… to bylo…“ „Vypadalo to jako dítě,“ zašeptám. Jenže moc malé, mělo moc velkou hlavu a drobné údy, prsty spojené blánou… „Nenarozeňátko.“ Snorri se otočí k Marcovi. „To je ovoce tohohle stromu? Vaše zločiny?“ Neposlouchám, očima zalétnu k jinému plodu. Jen jeden z tisíce, možná desítek tisíc, a přesto přitáhne můj pohled. Nemůžu se od něj odtrhnout. Všechno ostatní se slije do jedné šmouhy. Bezděky vyrazím vpřed. „Jale?“ Snorri ke mně mluví, jakoby z velké dálky. Natáhnu se a uchopím svrasklou slupku oběma rukama. Nespálí mi jen prsty – tu bolest cítím přímo v žilách, v morku kostí, jako by ze mě plod vysával život. Mocná paže mě odtrhne, ležím 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257915