„Ale, jenom sexu,“ řekla jsem. „Mojí věčné posedlosti.“ Lee se zachechtal. „Hned po módě, samozřejmě.“ Podíval se na hodinky. „A když už na to přišla řeč, prý máte nějaké vzorky, které byste mi chtěli ukázat.“ „Ano.“ Vstala jsem, předklonila se a postavila batohy na židle. „Říkáme jim vzorkové deky. Je to Ruairidhův nápad. V zásadě jde o to, vetkat jeden vzorek vedle druhého, aby si člověk udělal představu o škále odstínů, barev a vzorů, které vyrábíme.“ Vytáhla jsem látky a rozvěsila je po všech dostupných židlích, jež jsem zvládla najít a rozestavět kolem našeho stolu. Leemu Bluntovi doslova spadla čelist. Vstal a prošel se okolo židlí, přitom dlaněmi hladil vystavený tvíd a bral ho mezi prsty. Oči mu zářily — čirou inspirací, jak jsem později pochopila. „Tohle chci,“ řekl velmi tiše. „Který vzor?“ zeptal se Ruairidh. „Ne vzor, kámo. Chci všechny. Přesně takhle. Utkané dohromady. Nekonečno metrů. Plné role tohohle matroše.“ Obrátil se ke mně s jiskrami v očích. „Je to perfektní. Přesně to jsem hledal. Celý můj podělaný život. Udělám z toho ústřední motiv své další kolekce.“ Potom se zazubil a otočil se se svým nakažlivým úsměvem na Ruairidha. „A celou show postavím na Vyklízení Vysočiny. To je pro nás Skoty důležitá kapitola dějin, nemám pravdu?“ A mně se strašně líbilo, jak se z něj najednou stal Skot. Dalších pár měsíců uplynulo jako voda. Lee přiletěl na ostrovy a strávil spoustu hodin s Ruairidhovou mat98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257905