Prohlédneš si ji proti lampě. Vidíš čirou tekutinu s olejnatou viskozitou. Jemně obojí očistíš, zabalíš a uložíš do malé kapsy torny. Pokračuj na 121.
109. Tento útulný příbytek bys našel i poslepu. Již na určitou vzdálenost vidíš, že je ponořen do tmy. Teprve nyní začínáš přemýšlet nad tím, že Lanix také určitě neseděl na zadku. Ale co dělal a kde je teď? Číhá ve tmě a sleduje okolí? Vidí mě? Napadlo ho, že se za ním vydám? Nebo ho někdo napadl a on musel bojovat? Bojuje teď někde? Každopádně zde nejsou nikde patrny známky boje. Všiml sis toho již při vstupu do Zahrad. Jakoby se šílenství dnešní noci tomuto krásnému a vonnému místu vyhýbalo. „Lanixi?“ zašeptáš k domku. Při tom se obezřetně rozhlížíš. Když se ti nedostává odpovědi, uděláš dva kroky vpřed a zkusíš to hlasitěji. Stále žádná odezva. Ve střehu přijdeš až ke dveřím. Nahneš se k oknu a pokusíš se nahlédnout. Všude tma. Opatrně zaťukáš na okno. Stále nic. Jsi přesvědčen, že kdyby tu Lanix byl, určitě by o tobě věděl a dal by o sobě vědět. Bereš za kliku. Zjišťuješ, že je odemčeno. Pomalu otevíráš a nahlížíš. Ve tmě rozeznáváš známý prostor. Vešel jsi a zavřel za sebou dveře. „To jsem já, Arheol. Jsi tu někde?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257846