vystavuje na odiv svá četná tetování (3.32). I tento obraz vychází z dobové fascinace a módy, neboť již před válkou se v Německu stali populárními umělci předvádějící vypracovaná a od hlavy k patě potetovaná těla jako provokativní výraz světa vybočujícího z normy. Zobrazená žena skutečně existovala a pod uměleckým jménem Maud Arizona vystupovala v německých přístavech a na Blízkém východě. Nicméně nejde o portrét v pravém slova smyslu, pro Dixe byla spíše inspirací k vlastním fantaziím. Na plátně zaujatě napodobuje nejrůznější tetovací motivy, například loď s plachtami, kotvu, krasojezdkyni, nahou ženu balancující na kouli a jiné akrobaty, ale i běžné symboly štěstí jako slunce, růži, barokní andělíčky, probodnuté srdce či znamení zvěrokruhu. Najdeme zde však i motivy připomínající malířovu válečnou zkušenost – říšskou orlici držící v pařátech zeměkouli, kterou má Zulejka uprostřed hrudi, či německý Železný kříž na jejím pravém ňadru. Nechybějí ani pruská vojenská přilba, kříž na hrobě vojáka či lebka.15 Většina tehdejších Dixových prací s motivy prodejného sexu, násilí a nejrůznějších bizarností se v jednom důležitém ohledu odlišuje od jeho krutých „záznamů“ války – navzdory syrovosti jsou pojednány s určitou dávkou nadsázky, ironie a někdy i humoru, což je zlehčuje. Vidíme to na stylizovaném plátně, kde sám sebe zobrazuje jako vraždícího sexuálního predátora (nadsázkou je vlastně již sám námět), na kresbách a grafikách s námořníky (3.28) a „bordelových“ scénách
3.32 Dix: ZULEJKA, 1920, olej na plátně, 162×100 cm, soukromá sbírka.
K plátnu Zulejka více viz Karcher, Eva (1987), s. 38. 15
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257695