Ne nestačí (Ukázka, strana 99)

108

I I . K D E J S M E T E Ď: K L I M A N E ROV N OS T I

bohatství po trumpovsku“,1 ale její vlastní filozofie by se dala označit za „princip prosakujícího bohatství naroubovaný na politiku identity“: zařídit, aby se v horních patrech dostatečně proměnila skladba lidí podle pohlaví, barvy pleti a sexuální orientace, a potom čekat, až spravedlnost prosákne celým systémem. Jenomže ono se ukazuje, že princip prosakování funguje ve sféře identity zhruba stejně jako v ekonomice.

Víme to, protože už je to vyzkoušené. Menšiny si v minulých letech připsaly několik symbolických historických vítězství, k nimž patří např. černošská rodina v čele země, dva černošští ministři spravedlnosti, Hollywood začínající uznávat černošské režiséry a herce, gayové a lesby pracující jako moderátoři zpráv nebo stojící v čele společností z žebříčku „Fortune 500“,2 masově sledované televizní seriály s transgenderovými ústředními hrdiny, všeobecný nárůst počtu žen ve vedoucích funkcích — a tak bychom mohli pokračovat. Tato vítězství rozmanitosti a inkluze jsou důležitá: mění životy a přinášejí optiku, která by jinak ve společnosti chyběla. Je nesmírně důležité, že vyrostla generace dětí, které viděly Obamu zastávat nejmocnější úřad světa. Přesto však platí, že budeme­ ‑li změny provádět pouze shora dolů, aniž bychom zároveň přijali opatření směřující zdola nahoru (cílící na systémové potíže typu rozpadajících se škol či špatného přístupu ke slušnému bydlení), pak ke skutečné rovnosti nedospějeme. Ani zdaleka.

Výrazný pokrok směrem k větší rozmanitosti a inkluzivnosti, který ve Spojených státech za poslední roky proběhl, byl zároveň provázen masovým vyhošťováním imigrantů a prohlubováním majetkové propasti mezi černými a bílými Američany. Průměrný majetek bílých rodin klesl podle Urban Institute v letech 2007—2010 o 11 % (což je opravdu hodně), ovšem u černošských rodin nastal pokles o 31 %. Jinými slovy — nerovnost mezi černochy a bělochy se v době obrovského symbolického

1

„Trumped­‑up trickle­‑down economics“. Jde o slovní hříčku, kde výraz „trumped­‑up“ sám o sobě znamená „vymyšlený“ či „vycucaný z prstu“, zároveň jde ovšem o narážku na příjmení protikandidáta Clintonové (doslova tedy cosi jako „vytrumpovaný“). (Pozn. red.)

2

Jde o žebříček pěti set amerických soukromých firem či veřejných organizací s největším hrubým obratem, který každoročně sestavuje časopis Fortune. (Pozn. red.)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257692

5. KOZ E L Z A H R A D N Í K E M

109

pokroku nezmenšila, nýbrž vzrostla. Zčásti je to tím, že se černošské rodiny staly častějšími příjemci rizikových půjček, v důsledku čehož právě ony nejhůře pocítily zhroucení trhu v roce 2008.

Ve stejném období se dál jako na běžícím pásu objevovaly případy úmrtí v důsledku policejní střelby na mladé černošské muže (k čemuž podle studie listu Guardian docházelo pětkrát častěji než u bílých ze stejné věkové skupiny). Nezřídka byly tyto vraždy zachyceny na nahrávkách, které se hluboce zapsaly do myslí dospívající mládeže. Právě na pozadí těchto událostí se zformovala iniciativa Black Lives Matter, jež se stala hnutím za občanská práva této generace. Jak píše Keeanga­‑Yamahtta Taylorová, autorka knihy From #BlackLivesMatter to Black Liberation: „Černošský politický establishment v čele s prezidentem Barackem Obamou nesčetněkrát dokázal, že je neschopen splnit ten nejzákladnější úkol: zajistit, že černošské děti zůstanou naživu. Mladým lidem nezbylo než postarat se o to sami.“ Stejně tak platí, že i když dnes nemálo žen zastává vedoucí posty (sice ne tolik, kolik by bylo na místě, ale pořád o dost víc než v předešlých generacích), mnoho jich stále pracuje na špatně placených pozicích bez standardních zaměstnaneckých jistot, často dělají přesčasy a mají i několik zaměstnání, aby vůbec poplatily účty. (Dvě třetiny lidí pracujících za minimální mzdu tvoří ve Spojených státech právě ženy.) V každoročním žebříčku Světového ekonomického fóra, který celosvětově porovnává ekonomickou genderovou nerovnost, se Spojené státy z 28. místa v roce 2015 propadly až na 45. místo v roce 2016.

Zatímco bílí Trumpovi voliči zareagovali na ztrátu jistot tím, že se rozzlobili na celý svět, řada tradičních liberálů to podle všeho prostě odmítla vnímat. Když se Hillary Clintonová na každém shromáždění obracela na konkrétní menšiny a prohlašovala, že se za každou z nich „postaví“, bylo to nabídka příliš vlažná, než aby spustila potřebnou lavinovou podporu. Takže zatímco politika identity postavená na principu ochrany bílých Američanů vynesla Trumpovi silnou voličskou základnu, politika identity postavená na principu ochrany menšin, která by měla prosáknout shora dolů, se v případě jeho oponentky minula účinkem. V klíčových státech jako Iowa, Ohio či Wisconsin získala Clintonová o 15—20 % demokratických voličů méně než Barack Obama v roce

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257692

110

I I . K D E J S M E T E Ď: K L I M A N E ROV N OS T I

2012. A právě tento propad volební účasti v řadách progresivistů byl do značné míry tím, z čeho Trump vykřesal své volební vítězství (i když v celkovém součtu vlastně na hlasy prohrál).

Můžeme tak z poslední prezidentské volby vyvodit další ponaučení.

Strach z „jinakosti“ je možná účinným prostředkem, jak zmobilizovat množství stoupenců krajně pravicových stran, ale snaha „začlenit“ tuto jinakost do systému, který je z podstaty nespravedlivý, není patřičně účinným prostředkem, jak takové síly porazit. Nestačilo to ani k vybuzení demoralizované demokratické základny v roce 2016 ani k porážce brexitu a není důvod se domnívat, že se na tom v dohledné době cokoli změní.

Tím ústředním úkolem, který před sebou máme, proto není řešit různé problémy podle naléhavosti (identita vs. ekonomika; rasa vs. gender) a potlačit ve prospěch vybraných všechny ostatní. Místo toho si musíme uvědomit, jak se ony dílčí problematiky a tlaky navzájem prolínají, podporují a vytvářejí složitou konstrukci, která pak umožní, aby se amorální zloděj natáhl po nejmocnějším úřadu na světě, jako by to byla barová tanečnice. „Rasový kapitalismus“ Přišla vhodná chvíle připomenout si, že uměle hierarchizovat společnost na základě rasy či třídního systému je praxe opravdu prastará. Moderní kapitalistická ekonomika USA se zrodila zásluhou dvou opravdu vydatných ukořistěných zdrojů: násilně přivlastněné půdy původních obyvatel a násilně přivlastněných Afričanů. Oboje si žádalo vytvořit intelektuální teorie, které roztřídily lidské bytosti na pracovníky podle jejich relativní hodnoty a nad ně postavily bílé muže. Díky těmto církví i státem posvěceným teoriím o nadřazenosti bělochů (a křesťanů) mohli evropští objevitelé aktivně „nevnímat“ civilizace původních obyvatel (mít je na očích, a přece nebrat na vědomí jejich právo na ukradenou půdu) a klasifikovat celé kontinenty vzdor hojnému osídlení jako neobydlené, aby se tak propůjčil punc férovosti absurdní hře ve stylu „kdo to najde, ten to má“.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257692