„Ano, pamatuji si na vás,“ řekla jsem po odmlce. Neil Put nam byl ten muž, který mi neoficiálně sdělil, že dostanu místo, o které jsem se ucházela. „Jak se máte?“ „Nemůžu si na nic stěžovat.“ Jeho hlas zněl až příliš vesele, ale zpočátku jsem si toho nevšimla. „Víte,“ pokračoval, jako by si zčistajasna na něco vzpomněl, „pověřili mě, abych vám zavo lal. Pánové z horních pater oficiálně rozhodli o té pozici.“ Zadržela jsem dech. Čelila jsem obrovskému problému. Bylo mi osmadvacet a právě jsem dokončila obchodní školu. Získa la jsem práci snů, na kterou člověk s nedostatkem zkušeností nemá nárok. Byla to skutečně životní příležitost, kterou bohužel nevyužiju, protože si momentálně sama nedojdu ani na záchod. Co si počnu, jestli budou chtít, abych příští týden nastoupila? Nebyla jsem zvyklá se vzdávat a ochotně jsem čelila každé výzvě, která se mi postavila do cesty. Ta nezdolná část mé osob nosti si neuměla představit nic jiného, než že se nějakým způ sobem nasouká do kostýmu a dostane mě do sídla firmy v ten okamžik, kdy mi nadřízení písknou nástup. Ale moje hlasitější část – řekněme ta, ze které právě trčel katetr – si neuměla před stavit, že vůbec kdy vyleze z nemocničního pokoje, natož aby věnovala své myšlenky „vyšší angažovanosti na úrovni plánová ní obchodních strategií a logistiky“. Mojí jedinou nadějí byla zdržovací taktika. Třeba se mi po daří vyjednat pozdější datum nástupu. Jak dlouho potrvá, než se zase vrátím do normálu? Dva měsíce? Čtyři? Ale než jsem stačila otevřít pusu a přednést panu Putnamo vi svůj návrh, předešel mě. „Rozhodli se pro jiného kandidáta.“ „Prosím?“ „Dali přednost někomu zkušenějšímu.“ „Ale vždyť jste říkal, že to místo je moje!“ „Pouze neoficiálně. Ale pak se na scéně objevil vhodnější uchazeč.“ Zavřela jsem oči. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257680
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.