„Nepotřebujete svézt?“ „Čekám na autobus,“ odvětila jsem. Rozhlédl se ko lem, jako by chtěl dát najevo pochybnost, že tu něco takového vůbec existuje. „Má přijet až za dvě hodiny,“ dodala jsem rychle. „Řekl bych, že stanice je pro dnešek zavřená,“ za mračil se. „Ale řidič říkal…“ Nechala jsem ta slova odeznít do ticha. Rozhlédla jsem se po okolí a pak se podívala na kluka před sebou. Ohlédl se přes rameno. „Pár si nás bere taxíka zpát ky na Williams College.“ Přimhouřila jsem oči a zahleděla se do tmy, ale jestli tam byl někdo další, neviděla jsem ho. „Snažím se do stat do Benningtonu,“ odpověděla jsem. „Chodím tam na vysokou.“ „Bennington?“ zeptal se a ústa se mu roztáhla do širo kého úsměvu. „Slyšel jsem zajímavé historky o místních děvčatech.“ Zamračila jsem se a uvažovala jsem, jestli mě to mělo urazit, nebo ne. „Jenom si vás dobírám,“ dodal rychle, jako by mi četl myšlenky. „A kromě toho,“ usmál se, „tam chodím tak trochu taky.“ „Jak to myslíte?“ zarazila jsem se. „Je to čistě dívčí škola.“ Mluvila jsem úsečně a zdrženlivě. A přemýšlela, jestli se směje mně, nebo něčemu jinému. „Já vím,“ smál se. „Takže vidíte sama, že tam tak úpl ně nezapadám. Proto chodím na většinu předmětů na Williams College. Ale jsem součástí divadelního projek tu u vás na škole, na Benningtonu.“ „Aha,“ odpověděla jsem vyvedená z míry jeho vysvět lením. Stejně jako většina ostatních dívek na Benning
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257641