by se říci vegetativní funkce – uzavírají jedince do sebe sama, zatímco druhé mu umožňují, aby existoval vně sebe: zvíře je obyvatelem světa, a nikoli jako rostlina obyvatelem místa, kde se narodilo. Pociťuje a chápe to, co ho obklopuje; reflektuje své smyslové vjemy, jejich vlivem se volním způsobem pohybuje, a ve většině případů může sdělovat své touhy a obavy, své radosti i bolesti prostřednictvím hlasu.“10 Nacházíme zde myšlenku, že zvířecí jedinec je centrum, kolem něhož se podle jeho specifických potřeb organizuje a nabývá smyslu určitý svět; už tu nemáme co do činění s bytostí čistě fyzickou či zformovanou onou mechanistickou fyziologií, která ji svírá neměnnými zákony, ale s bytostí, která pociťuje a intencionálně se pohybuje, bytostí schopnou toužit i trpět. Pole citlivých živých bytostí dobývá interiorita. Pro Bichata se nabízí otázka vlivu psychiky na tělo a naopak (otázka souvztažnosti těla a duše). Zvíře je vybaveno intelektem a vášně nemohou v Bichatových očích souviset pouze s organickým životem (jak tomu bylo u Descarta). Život zvířat charakterizuje citlivost, schopnost pociťování v širším významu než fyziologický pojem kontraktility (schopnost stažitelnosti vlivem podnětu).11 Dráždivost je podle Lamarcka schopnost zvířat odpovídat na podráždění pohybem (rostliny podle něj dráždivé nejsou). Dráždivost nesmíme v žádném případě zaměňovat s citlivostí; citlivost vyžaduje existenci nervového systému a může se tedy vyskytovat jen u rozvinutých zvířat, zatímco dráždivost existuje jen u těch nejjednodušších. Podle Lamarcka život necharakterizuje citlivost (podle jeho definice je mnoho živých bytostí necitlivých, neboť postrádají nervový systém), dokonce ani dráždivost (rostliny jsou živé i bez dráždivosti). Na druhé straně nervový systém získává u Lamarcka centrální úlohu díky způsobu, jímž informuje o přítomnosti ducha; čím propracovanější bude nervový systém, tím složitější bude myšlení a citlivost organismu. Vidíme, že se zde afirmuje určitý monismus, mají-li psychično a fyzično společný fyziologický zdroj; ale myšlení jako takové přece jen s tělesnými mechanismy nesplývá. Rozdílné chápání rostlinného života a zvířecího života, které se rodí u Bichata 10
11
Tato pasáž, citovaná Anne Fagot-Largeaultovou (Philosophie des sciences, s. 504), je úryvkem z Recherches physiologiques sur la vie et la mort [1800], I., 1. Viz Pichot, Histoire de la notion de vie, s. 624–630.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257544