Č a n k a j š k ů v m o d e l s t á t u s o c i á l n í s p r a ve d l n o s t i by l s v ý m z p ů s o b e m p o zo r u h o d n ý. Vyc h á ze j e ze Su n j a t s e n ov ýc h p ře d s t a v o č í n ských pod mínká ch pro re al i z ac i p r i n c i p u l i d ové ho b l aha z avád ě l t e h d y m o d e r n í z á p a d n í s t a n d a rd y s o c i á l n í c h p r á v a s o c i á l n í h o za be z pečení. Roz hod ně m ě l d al e ko k m o d e l u s ově ts ké m u , s te jn ě jako měla k tomuto modelu daleko doktrína politického poručenství a osta tně i d oktr í n a Su n jats e n ova. Ste jn ě jako i v ji n ýc h o b l a s t e c h Č a n k a j š k ova k o d i f i k a č n í h o s n a že n í n e m o h l a a n i t a t o obla st pr á va d oj ít konkré tn í ho n ap l n ě n í . Ni c m é n ě r u d i m e n tár n í myšlenka čínských pr inc i p ů s o c i ál n í ho s tátu z ů s tal a a by l o n a n i mož né d á le na va zova t.
sovětské právo Po bolševické revoluci v Rusku 7. listopadu 1917 se na území Ruska a s ním spjatých zemí východní Evropy a střední Asie postupně vytvořil mohutný státní útvar, nazvaný podle lidových zastupitelských rad (rusky sověty) Svaz sovětských socialistických republik (SSSR), zkráceně Sovětský svaz. Za dlouhá léta jeho existence v letech 1922–1991 ovlivnila jeho ideologie a jeho právo mnoho zemí celého světa, včetně několika států Dálného východu. ústavní systém
orgány moci
Ústavní uspořádání SSSR zakotvené v jeho první ústavě z roku 1924 odráželo koncepci francouzské ústavy III. republiky, tedy parlamentní republiky s hlavou státu volenou nepřímo nejvyšším zastupitelským sborem. Od svého francouzského předobrazu se ovšem sovětský model podstatně odchýlil co do svého naplnění. Volby byly sice naoko rovné, přímé, tajné a všeobecné, ovšem na rozdíl od demokratických voleb, umožňujících výběr z více kandidátů, byla předkládána jednotná kandidátka, kterou mohl volič buď volit, anebo nevolit. Ve druhém případě většinou nikoliv bez nepříjemných následků pro něho samotného. Politický systém státu sovětského typu ovládala marxisticko-leninská strana, obvykle nazývaná komunistická strana, jejíž vedoucí úloha byla přímo zakotvená v ústavě. Ústavní zakotvení vedoucí úlohy strany vyvolávalo oprávněné podezření, že výkon státní moci je ve skutečnosti přenesen na stranické orgány. Oficiální doktrína zemí sovětského modelu takové podezření vehementně popírala, až na Čínu, která v době Kulturní revoluce v letech 1966–1976 přechod faktické moci ze státních na stranické orgány nejen neskrývala, ale dokonce ho deklarovala v ústavě. Hlava státu, volená parlamentem, byla buď kolektivní, třeba v SSSR, nebo individuální, například v ČLR. Rovněž francouzský bikameralismus byl do
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257541