Obr. 13: Štuková maska nočního slunce
i tam se můžeme jen dohadovat, jak přesně toto vzkříšení v mayském stylu doopravdy vypadalo.168 S tím úzce souvisí motiv denního a nočního slunce, který se na předklasických maskách rovněž charakteristicky vyskytuje. Sluneční božstvo tu snadno rozpoznáme podle charakteristických čtvercových očí, trojúhelníkového zubu, rybích vousků a dalších prvků. Noční slunce má naproti tomu rysy jaguára, jenž je napříč Mezoamerikou symbolicky spojován jak s noční oblohou (zřejmě pro svou skvrnitou srst připomínající hvězdnaté nebe), tak právě se sluncem. Sluneční charakter této velké šelmy je obzvlášť zdůrazněn u etnik středního Mexika, které jej coby největšího a nejobávanějšího predátora Mezoameriky dávaly do souvislosti s válečníky a válkou obecně, sekundárně i s lovem. Jak však uvidíme, mayský bůh slunce, zvláště ve svém nočním vydání, má blíže ke středomexickému božstvu ohně a jaguáří aspekty jsou proto charakteristické spíše pro jeho děsivou, podsvětní variantu. Předklasické štukové masky se solárními motivy navíc bývají někdy interpretovány jako předchůdci hrdinských dvojčat, o nichž bude podrobněji řeč ve čtvrté kapitole. 168 Charles K. Suhler, David A. Freidel a Traci Ardren: Northern Maya Architecture, Ritual and Cosmology, in: Andrés Ciudad Ruiz, Yolanda Fernández Martínez, José Miguel García Campillo et al.: Anatomía de una civilización: Aproximaciones interdisciplinarias a la cultura maya, Madrid: Sociedad Española de Estudios Mayas, 1998, s. 253–273. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257394