Na mezinárodním historickém sjezdu ve Varšavě v roce 1933 se pak blíže seznámil s několika Maďary. Jeho vnímání uherské historie v té době procházelo především prizmatem dějin rumunských, případně polských. V pozdějších letech, už jako docent, rozhodnut pro studium dějin zejména střední Evropy, věnoval se jak otázkám vztahovým, tak specifickým problémům maďarských dějin od nejstarších dob do současnosti. Tomuto tématu věnoval i cyklus univerzitních přednášek s problematikou dějin nemaďarských národů.464 Při výzkumných cestách a mezinárodních vědeckých setkáních i nadále navazoval a dlouhodobě pěstoval kontakty s maďarskými historiky. Vnímavě a badatelsky konsekventně zareagoval Josef Macůrek na způsob, jímž se prezentoval v potrianonské střední Evropě horthyovský režim, jeho propaganda a oficiální historiografie. V roce 1934 vyšly jako vysokoškolská učebnice Dějiny Maďarů a uherského státu,465 dílo impozantní, koncizní a dodnes základní, následované až v roce 1993 pokusem jeho žáků opět zvládnout toto téma.466 Bezprostředním podnětem byla zřejmě výzva Miloše Weingarta, který v té době zakládal edici vysokoškolských rukovětí a nabídl Macůrkovi prostor prvního svazku. Macůrkova myšlenka neztotožňovat dějiny uherského státu s Maďary mu byla jako slovanskému filologovi blízká a zakládala jeho souhlasný postoj k novému uspořádání střední Evropy. Dějiny Maďarů a uherského státu vyšly v Melantrichu jako výsledek dlouholetého studia maďarské historiografie, k němuž byl Macůrek už tehdy jazykově vybaven, i dějepisectví ostatních národů, jež území Uher obývaly. Autor publikaci chápal jako polemiku a prezentaci vlastního stanoviska. Reagoval zejména na sedmisvazkové dílo Magyar történet Bálinta Hómana a Gyuly Szekfűho,467 o kterém referoval v Časopisu Národního musea v roce 1932.468 Vzhledem k závažnosti tématu se nakonec nespokojil s pouhým referátem a pokládal za nutné napsat větší knihu o uvedené problematice. Zdůraznil v ní odpovídajícím způsobem úlohu nemaďarského živlu v uherských dějinách, aniž by ovšem jakkoli potlačoval význam Maďarů, zaujal stanovisko k politické fikci jednotného politického národa maďarského a dovedl svůj výklad až k pádu habsburské monarchie. Domácí i mezinárodní ohlasy na Dějiny Maďarů a uherského státu byly velmi příznivé, kniha vzbudila velkou pozornost. Názory budapešťského slavisty Istvána Kniezsy v Prágai Magyar Hírlap469 byly pochopitelně podstatně odlišné od toho, co napsal Macůrkovi osobně třeba Milan Hodža, nebo toho, co psali historikové jihoslovanští, polští a rumunští, v každém případě však byl spis hodnocen jako dílo mimořádné. V roce 1935 bylo ještě otištěno v Ottově slovníku naučném nové doby Macůrkovo heslo o maďarských dějinách, zahrnující události až do současnosti.470 Právě na problematice maďarské lze exemplárně prezentovat i chronologickou šíři Macůrkova odborného záběru.
464 465 466 467 468 469 470
Srov. v přetištěném Macůrkově textu pozn. 850 na s. 303. Macůrek, Josef: Dějiny Maďarů a uherského státu. Praha, Melantrich 1934. Pražák, Richard et al.: Dějiny Maďarska. Brno, Masarykova univerzita 1993. Hóman, Bálint – Szekfű, Gyula: Magyar történet I–VIII. Budapest, Királyi Magyar Egyetemi Nyomda 1928–1934. Macůrek, Josef: Nové zpracování dějin uherského státu od doby nejstarší do nejnovější. Časopis Národního musea, 1932, roč. 106, sv. 1, s. 18–63; sv. 3–4, s. 262–278. List Prágai Magyar Hírlap, (6. 3. 1938, 17. roč., s. 7) přinesl shrnutí Kniezsovy recenze na Macůrkovu knihu (recenze vyšla v Archivum europea centro-orientalis, 1937, roč. 3, s. 355–367). Macůrek, Josef: Maďarsko. Dějiny. In: Ottův slovník naučný nové doby, III/2. Praha, J. Otto 1935, s. 1352–1362.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257391