Kapitola 32.
Petr Vok popsal Ezrovi vše, co se toho večera stalo. Popsal mu sázku i to, jak se na desátou spolu vydali do kostela Nanebevzetí Panny Marie Sněžné. Také mu popsal, jak si Tycho sedl do třetí lavice vpravo a pak najednou zmizel v modrém světle. „Víte, pane Voku, vím o tom místě, které mi popisujete, ale řeknu vám otevřeně. Nevím, jak zjistit, kam se Tycho dostal a ani netuším, jak bych to měl zjistit.“ „Jen se nebojte, vy to dokážete. Učinil jsem určité kroky, které vám k tomu dopomůžou.“ „Jaké kroky?“ „Dokud nezjistíte, kde je Tycho a dokud ho nepřivedete zpátky, tak neopustíte Krumlov.“ „Jsem váš vězeň?“ „To netvrdím. Berte to tak, že jste na pracovní dovolené. Budete, mít k dispozici cokoliv si jen budete přát a budete moci volně chodit po hradě. A abych vám ulehčil práci, tak jsem z nedalekých Budějovic poslal pro známého okultistu Hanse Grossmana. Ten vám v tom pomůže.“ „Nikoho takového neznám.“ „Nevadí. Zítra ho poznáte. Pokud jste dovečeřel, můžete odejít do své komnaty.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257345