byla potíž. Vlak vykolejil, kolejnice se vysypaly a byly jako kolejnice nepoužitelné. Naštěstí byly pojištěné a ztráta šla za dráhou. Brácha je musel nakoupit znovu. Dodnes v Rumunsku jezdí vlaky díky mému bratrovi! Sotva byly kolejnice u Rumunů, Petr začal pomýšlet na obchod s chmelem, a to ne jen tak nějakým, ale přímo s chmelem australským! Nechal obchod s kolejnicemi dotáhnout do konce Valérovi a vrhl se na studium chmele, o němž do té doby nevěděl nic. Když se mu zdálo, že už této komoditě rozumí, napsal svému kamarádovi ze základky. Ota kdysi emigroval do Austrálie a občas se Petrovi ozval. Ozval se i tentokrát a pozval ho k sobě, aby spolu ten chmel zkusili dojednat, jenže žil v Tasmánii, kde provozoval hospodu a malý hotel. Když se brácha zabydlel, odletěli spolu na australskou burzu. „Na burze jsme zjistili, že chmel mají obšancovanej Němci a že to není nic pro nás. Tak jsme se s Otou vrátili do Tasmánie a Prcku, tam jsem prožil lásku… no jo… “ zasnil se brácha, když mi o svém tasmánském dobrodružství vyprávěl. „Nádherná mulatka, třicet let, zklamaná životem, se do mě – do mě! – zamilovala. A posvětil nám to její táta, chlap jako hora, dva metry na vejšku a ramena na dva dny vostrý chůze. V životě jsem neviděl tak obrovskýho chlapa. Byl rád, že přivedu jeho dceru na jiný myšlenky, představ si to!“ Na těchhle výpravách za obchodem jsem milovala ty historky kolem, všechny ty lásky, které Petra na cestách provázely. Obchody šly tehdy tak trochu mimo mě, ale ráda jsem poslouchala to ostatní, co brácha stejně mohl povídat jenom mně. V Tasmánii prožil můj skoro padesátiletý bratr románek jak z červené knihovny. Nádherná mulatka, krásná příroda, moře… jenže nic netrvá věčně a každá sranda něco stojí a nelze žít jen ze vzduchu. Petr s Otou zjistili, že v Tasmánii je velký zájem o lana. Spousta lodí, spousta lan, to je jasná věc a mohl by z toho být výnosný obchod, dodávat lana do Tasmánie. Brácha se rozloučil se svou mulatkou a odletěl domů sehnat pro Tasmánce lana, jenže ani tenhle pokus nevyšel. Firma vyrábějící lana se zalekla velké objednávky, na kterou nestačily výrobní kapacity, a tak byl brácha tak trochu nahranej. Na suchu. Navíc mu Valér oznámil, že Rumuni neměli kapitál na zaplacení kolejnic a místo peněz nabídli kaustickou sodu. „Ty vole, co s tím?“ 98
Vnitřek 130 x 195 mm.indd 98
9.3.2018 9:28:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257313