nebeskou záfií se mu rozhostil v˘raz neãekané nûhy. „Snûhorádi vûfií, Ïe du‰e mrtv˘ch Ïijí dál v polární záfii. Jsou pfiesvûdãeni, Ïe za nocí, kdy svítí nejkrásnûji, jako právû dnes, se pfiízraky chodí procházet dolÛ na led.“ Hester mlãela a jen schoulila ramena. Nevûdûla si s jeho ‰ílenstvím a zármutkem rady. „Z ¤í‰e stínÛ se nikdo nevrací, pane Skabie,“ vyhrkla jen hloupû. „Ale vrací, sleãno Shawová.“ Skabius váÏnû pok˘vl hlavou. „Od chvíle, kdy jsme zamífiili do Ameriky, tu lidé leccos zahlédli. KaÏdou chvíli se tu mihne nûco nepostfiehnutelného. Z uzamãen˘ch místností se ztrácejí vûci. V místech, která jsou od moru uzavfiená, se oz˘vají kroky a hlasy. Proto chodím sem dolÛ, kdykoli mám chvilku ãasu a svítí polární záfie. UÏ jsem ho zahlédl dvakrát, svého plavovlasého chlapce. Díval se na mû odnûkud ze stínÛ a zmizel, sotva jsem si ho v‰iml. V celém mûstû uÏ Ïádn˘ plavovlas˘ chlapec není. Vidûl jsem Axela, jsem si jist˘, Ïe to byl on.“ Je‰tû chvíli zÛstal hledût na tfipytivou oblohu a pak se otoãil a ode‰el. Hester ho sledovala pohledem, dokud jeho vysoká postava nezmizela za rohem na konci chodby. Sledovala ho a v duchu si kladla jednu otázku za druhou. Vûfií Skabius, Ïe se jeho mûsto mÛÏe dostat aÏ do Ameriky? A zajímá ho to vÛbec? Nebo se markrabûnãin˘m uhozen˘m plánÛm podfiizuje jen proto, Ïe doufá, Ïe na nûj uprostfied Ledov˘ch plání ãeká duch jeho mrtvého syna? Zachvûla se. Teprve teì si v‰imla, jaká je na zádi zima. PfiestoÏe Skabius ode‰el, nepfiestávala na sobû cítit nûãí pohled. Vzadu na krku se jí zjeÏily chloupky. Obrátila se a tam, pfiímo uprostfied pfiístupové chodby, uvidûla, nebo se jí to aspoÀ zdálo, bledou skvrnu tváfie, která se rychle 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257225