vískala ve vlasech. Poté se pustili a několika kroky od sebe poodstoupili. Nedívali se na sebe. Každý hleděl jiným směrem k vodě, postávali tam jako racci chechtaví, bílými šíjemi obrácení k sobě, zobáky na černé hlavičce odvrácené. Zastavení však netrvalo dlouho. Najednou proběhli travou k sobě, ona padla do žlutého kokrhele jako první, on se položil na ni, a já neviděl, co probíhá dál, jelikož mi leželi za plotem kopřiv. Slyšel jsem šum jejich hlasů, které zněly smutně a odevzdaně, jako by oba věděli, že nemůžou zpět, ačkoli chtěli. „Budeme to dělat?“ zeptal se. „Ne,“ odpověděla. „Proč ne?“ „Bojím se.“ „Čeho?“ „Poprvé to bolí.“ „Budu opravdu opatrný.“ „A co děti?“ „Ne, když je to poprvé.“ „Ne?“ „Ne.“ Slyšel jsem, jak vzdychá. Srdce se mi rozbušilo tak hlasitě, že jsem si ruku přitiskl k hrudi, abych jeho tlukot ztišil. Okusoval jsem suché stéblo a neslyšel žádné další zvuky až na šplouchání vody a ševelení rákosí. Po nějakém čase vstali. On si natáhl plavky, ona bikiny. Ubírali se k plachetnici. „Jaké to bylo?“ otázal se ztuha. „Hezké,“ odvětila. „Vůbec to nebolelo.“ „Ne?“ rozradostnil se. „Ne,“ řekla.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256870