Teď už byl padlým soudruhem, kterého na poslední cestě vyprovodí bubny, trubky a bodáky. Zazněly první tóny státní hymny, celý stadion povstal a stovky uniformovaných paží vylétly vzhůru k poslednímu salutu. Policejní prezident státu s dalšími dvěma důstojníky slavnostně připochodoval a předal mi otcovu generálskou čepici se složenou vlajkou a vyzval mě, abych je nesl za rakví. „Zacílit! Pal!“ zavelel plukovník a vzduch proťala první čestná salva. „Pal!“ další salva a čestná četa jediným společným pohybem přebila zbraně k té poslední. „Pal!“ a její dozvuk splynul s virblem bubnů, jež zahajovaly pohřební marš. „K nozééé zbraň! Směr přímý, pochodééém vchod!“ Těžké okované boty začaly unisono dupat do mokré trávy. Celý průvod mířil k naší rezidenci. Čestná četa, rakev, za ní já a rodina, desítky hodnostářů a tisíce přítomných vyprovázeli svého otuekonga na poslední cestě. Klopýtal jsem za rakví se skloněnou hlavou. Viděl jsem jeho ztrápené oči vyděšené blížícím se koncem a stále dokola jsem si v mysli přehrával jeho poslední objetí. Byl vyhublý a křehký a já jsem už tehdy tušil, že to bude naposled. Přesto jsem další den odletěl do Prahy, kde mě o týden později zastihla zpráva o jeho smrti. Zazněl další povel. Stáli jsme už před afe, v jehož podlaze zela šest stop hluboká díra. Nosiči sundali z ramen rakev pokrytou vlajkou a spouštěli ji do hrobu. Kapitán velel, kněz cosi odříkával a sestry hlasitě vzlykaly. Já jsem ale neslyšel vůbec nic. Jen jsem si tiše z úcty sejmul baret a něžně ho položil na vršek rakve. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256868