Teď už byl padlým soudruhem, kterého na poslední cestě vyprovodí bubny, trubky a bodáky. Zazněly první tóny státní hymny, celý stadion povstal a stovky uniformovaných paží vylétly vzhůru k poslednímu salutu. Policejní prezident státu s dalšími dvěma důstojníky slavnostně připochodoval a předal mi otcovu generálskou čepici se složenou vlajkou a vyzval mě, abych je nesl za rakví. „Zacílit! Pal!“ zavelel plukovník a vzduch proťala první čestná salva. „Pal!“ další salva a čestná četa jediným společným pohybem přebila zbraně k té poslední. „Pal!“ a její dozvuk splynul s virblem bubnů, jež zahajovaly pohřební marš. „K nozééé zbraň! Směr přímý, pochodééém vchod!“ Těžké okované boty začaly unisono dupat do mokré trávy. Celý průvod mířil k naší rezidenci. Čestná četa, rakev, za ní já a rodina, desítky hodnostářů a tisíce přítomných vyprovázeli svého otuekonga na poslední cestě. Klopýtal jsem za rakví se skloněnou hlavou. Viděl jsem jeho ztrápené oči vyděšené blížícím se koncem a stále dokola jsem si v mysli přehrával jeho poslední objetí. Byl vyhublý a křehký a já jsem už tehdy tušil, že to bude naposled. Přesto jsem další den odletěl do Prahy, kde mě o týden později zastihla zpráva o jeho smrti. Zazněl další povel. Stáli jsme už před afe, v jehož podlaze zela šest stop hluboká díra. Nosiči sundali z ramen rakev pokrytou vlajkou a spouštěli ji do hrobu. Kapitán velel, kněz cosi odříkával a sestry hlasitě vzlykaly. Já jsem ale neslyšel vůbec nic. Jen jsem si tiše z úcty sejmul baret a něžně ho položil na vršek rakve. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256868
Prominenti a vážení hosté odešli do vily na smuteční pohoštění a lidé se začali pomalu rozcházet. Čestná stráž a hudba si tiše balily fidlátka. U hrobu milovaného táty jsem zůstal jen já s bratrem. Když jsme vyšli z afe ven, seděl tam na bobku náš stotřináctiletý dědeček a nikým nepovšimnut tiše plakal.
desátá kapitola
Zloděj v mém domě Ještě v den pohřbu došlo mezi mnou a Sheldonem k nepříjemné strkanici. Když se totiž po slavnostním obědě odebrala celá společnost do přijímacího salonku, kde chtěla kondolovat pozůstalým a předat nemalé finanční dary, pokusili se Sheldon a Rina z toho udělat čistě privátní záležitost. Hostům to přišlo přinejmenším zvláštní. Dlouho se nic nedělo, až se jeden z generálů podrážděně zvedl, vyšel před vilu a doslova za ruku mě dovedl do salonku. Tam nám začali jednotliví hosté kondolovat a předávat mně, jako nově uznané hlavě rodiny, finanční dary. Jenže to právě nedokázal unést Sheldon a po několika kondolencích mi vytrhl z ruky tašky s penězi. Rozkřičel se na celé kolo, že já na nic nemám právo a že všechno patří Rině. Ona je prý jediná právoplatná nástupkyně. Okamžitě jsem po něm vystartoval, ale hned nás od sebe odtrhlo několik šokovaných generálů. Omluvil jsem se a kvapně odešel. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256868
V dalších dnech Rina každé ráno za rozbřesku vypravovala policejní pick-up nacpaný zařízením z vily. Matrace, ledničky, televize, klimatizační jednotky, to vše bylo odváženo do domu, který jsme měli v nedalekém Calabaru. Otec ho koupil asi před půldruhým rokem, když v Calabaru působil jako zastupující prezident zóny. Přestěhovala se tam sice celá rodina, ale dům ještě nebyl dokonale zařízen. Proto nikomu na každodenním transportu nábytku nepřipadalo nic divného. Během celé otcovy kariéry byl vždy co dva roky, zároveň s povýšením, převelen do jiného koutu země. V rodném Ikotu proto rodina netrávila nikdy víc než jeden dva měsíce v roce. Všichni se připravovali na rozpečetění závěti, které bylo stanoveno týden po pohřbu. Oprášili jsme znovu obleky a přichystali se k cestě do hlavního města. Vydalo se nás tam na dvě desítky. Všichni ti, které doktor Moore požádal, aby se zúčastnili. My děti, otcovi bratři, Rina, Sheldon a několik dalších příbuzných, povětšinou strýců a bratranců z druhého kolene. Když jsme opouštěli dům, měl jsem divné tušení, a řekl jsem tedy ochrance, aby ho důkladně střežila. Bratrance jsem pověřil vyprázdněním pneumatik starého mercedesu, který dal kdysi otec do užívání Sheldonovi a jenž teď stál zaparkovaný na dvoře. Jen co jsme dorazili do budovy soudu, pozval si nás soudce do zasedací místnosti a ověřil si totožnost všech přítomných. Pak vyjmul z trezoru závěť, rozpečetil ji a začal předčítat. V místnosti bylo napjaté ticho plné očekávání. Celé osazenstvo se nervózně vrtělo a poposedávalo. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256868