Reformace může být chápána jako: == součást renesančního zdůraznění úlohy jedince, odpovědného přímo Bohu; == reakce na renesanční zesvětšťování církve jako instituce; == reakce na scholastické problémy, odklánějící se od reálného náboženského života člověka; == snaha o mravní a duchovní obrodu církve, která se zdiskreditovala teologicky i praktickými projevy svého života. Představitelé reformace: a) České – Jan Hus (1371–1415); Petr Chelčický (1390–1460). b) Anglické – Jan Viklef (1320–1384). b) Německé – Martin Luther (1483–1546); Filip Melanchton (1497– 1560). c) Švýcarské – Ulrich Zwingli (1484–1531); Jan Kalvín (1509–1564). Reformační myslitelé usilovali o ozdravění náboženského cítění (ctění), které by nebylo určováno institucí, ale svědomím, mravní osobností. Oproti renesančnímu kulturnímu vzepětí, které bylo spojeno s požitkářským přístupem k životu, představuje reformace program asketické každodennosti, návratu k prostotě, neokázalé a opravdové zbožnosti a přísného sebezpytování; zahrnuje i režim pracovního výkonu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256790