Nedošlo mi to! Že můj návrat záměrně zdržuje. A když jsem se konečně doplahočil domů, bylo už pozdě. Jeho mobil ležel v kaluži krve vedle vany. Do poslední chvíle si se mnou psal, dokud ho udržel v ruce. Další události mám už rozmazané. Tak moc jsem se je snažil vytěsnit z mysli, ale stejně tam nějakým způsobem zůstaly. V dopisu na rozloučenou napsal: Kdyby byl svět aspoň z části takový, jak jsi mi ho ukázal v posledních hodinách mého života. Pak by možná stálo za to v něm žít. Miluju tě! Navždy! Kdybych tu osudnou neděli neznásilnil Lawrence, ale Tommyho, byl bych stejná zrůda jako John Pierce. A Law to věděl. Jako kdyby znal všechna zákoutí mojí nejtemnější duše. Nic mě nemohlo omluvit, ale tohle jsem si pořád opakoval. Nesmíš ublížit studentovi. Vždyť Dominik byl taky student. Byl to obyčejný kluk, který nikomu nic neprovedl, tak proč musel trpět? V podstatě jsem nechápal, co dělám. Od té doby jsem vlastně hodně věcí nechápal. Šel jsem na pedagogickou školu, abych se stal vychovatelem. A přitom jsem věděl, že se s šikanou nejspíš znovu setkám. Jako kdybych si to chtěl znovu připomenout. Chtěl jsem se snad úmyslně trápit? Potřeboval jsem to ze sebe nějak dostat, proto se ze mě stalo zvíře, co znásilnilo Lawrence? *** Renée Nechala jsem Adama samotného. Přál si to tak. A stejně jsem se musela vrátit na internát, protože v sedm mi začínala noční směna. Slíbil mi, že brzy dorazí. Došlo mi, že mě hlídá, aby se na mě to stádo
- 102 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256788