Nedošlo mi to! Že můj návrat záměrně zdržuje. A když jsem se konečně doplahočil domů, bylo už pozdě. Jeho mobil ležel v kaluži krve vedle vany. Do poslední chvíle si se mnou psal, dokud ho udržel v ruce. Další události mám už rozmazané. Tak moc jsem se je snažil vytěsnit z mysli, ale stejně tam nějakým způsobem zůstaly. V dopisu na rozloučenou napsal: Kdyby byl svět aspoň z části takový, jak jsi mi ho ukázal v posledních hodinách mého života. Pak by možná stálo za to v něm žít. Miluju tě! Navždy! Kdybych tu osudnou neděli neznásilnil Lawrence, ale Tommyho, byl bych stejná zrůda jako John Pierce. A Law to věděl. Jako kdyby znal všechna zákoutí mojí nejtemnější duše. Nic mě nemohlo omluvit, ale tohle jsem si pořád opakoval. Nesmíš ublížit studentovi. Vždyť Dominik byl taky student. Byl to obyčejný kluk, který nikomu nic neprovedl, tak proč musel trpět? V podstatě jsem nechápal, co dělám. Od té doby jsem vlastně hodně věcí nechápal. Šel jsem na pedagogickou školu, abych se stal vychovatelem. A přitom jsem věděl, že se s šikanou nejspíš znovu setkám. Jako kdybych si to chtěl znovu připomenout. Chtěl jsem se snad úmyslně trápit? Potřeboval jsem to ze sebe nějak dostat, proto se ze mě stalo zvíře, co znásilnilo Lawrence? *** Renée Nechala jsem Adama samotného. Přál si to tak. A stejně jsem se musela vrátit na internát, protože v sedm mi začínala noční směna. Slíbil mi, že brzy dorazí. Došlo mi, že mě hlídá, aby se na mě to stádo
- 102 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256788
puberťáků někde nesesypalo jako hejno kobylek, ale tentokrát mě nechal jít samotnou. Pořád jsem na něj myslela, protože mi ho bylo líto. Sice bych mu za to, co udělal Lawrencovi, nejradši urvala koule, ale svým způsobem jsem překvapená nebyla. Ve škole jsme se setkávali s o dost horšími příklady lidského selhání. Přišel o Dominika, když mu bylo sedmnáct. Za dalších sedm let, kdy studoval a začal pracovat v tomhle internátu, se jeho bolest zvětšila, protože ji s nikým neřešil. A tady se opakovalo to, co na střední. Opět šikana, i když ze strany studenta. Vzala mu osobu jemu nejdražší, vzpomínky začaly pracovat. Bolest se znovu vynořila a dala o sobě vědět. Mohlo to skončit ještě hůř. Můj bratr tehdy utekl z domu. Kdyby to neudělal, myslím, že by ho Adam zabil. Takhle to Johny provedl o několik let později a sám. Nesnesl tíhu viny, osobně si sáhl až na dno a mohl se vžít do Dominikovy kůže. Chtěla jsem na praxi nastoupit už minulý rok, ale hrozně dlouho trvalo vyřizování papírů a různých povolení. Nabízeli mi jiné školy, ale já chtěla na tuhle. To, že Adam onemocněl a skončil v nemocnici, proces urychlilo. Vedení školy si uvědomilo, že by mělo mít v záloze dalšího pracovníka, který jednoho nebo druhého vychovatele zastoupí v podobných situacích, nebo při dovolených. Možná ode mě nebylo fér, že jsem to Adamovi neřekla hned, ale potřebovala jsem ho nejdřív poznat a ujistit se, že jsou moje teorie správné. Nejprve jsem si v kanceláři uvařila kafe, pak jsem nahnala rozhlasem kluky do herny. Za tři týdny se mi za pomoci Adama podařilo upozornit na další poklady, které herna skrývala. Viz. knížky, nebo stolní hry. Pár kluků, kterým se jiný styl zábavy líbil, se v té tlupě přece jen našlo.
- 103 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256788
V osm jsem šla bandu zkontrolovat, a když jsem si všimla, že chybí Tommy, vyrazila jsem za ním do jeho pokoje. Věděla jsem, že je proti Adamovi zaujatý, ale za tu dobu, co jsem na internátu pracovala, nic neprovedl. Spíš se držel v ústraní. Zaklepala jsem, a když se ozvalo otrávené dále, vešla jsem dovnitř. Tommy ležel na posteli na břiše a četl si. „Ahoj,“ pozdravila jsem. „Dobrej.“ Neohlédl se, ale aspoň, že pozdravil taky. „Nepůjdeš mezi ostatní?“ Posadila jsem se na protější postel, která patřila jeho spolubydlícímu. „Číst si můžu i tady a mám tu větší klid,“ odpověděl chladně. „To jo, ale všimla jsem si, že čteš pořád, třeba by ti prospěla trochu energičtější zábava,“ zkusila jsem. Tommy konečně zvedl hlavu a zadíval se na mě. Upřímně, trochu mě ten pohled vyděsil. Ještě, když se jeho majitel přestal nadobro zabývat knížkou a zvedl se. „O jedný energičtější zábavě bych věděl, ale potřeboval bych s ní pomoct,“ řekl. Nemusel se ani moc snažit, abych pochopila, že mám číst mezi řádky. Už jsem si myslela, že to nezkusí. Ne, že bych ho svou předchozí otázkou chtěla vyprovokovat, ale čekala jsem od něj mnohem víc akce, po tom, co se na mě při seznamovací schůzce díval jako hladová šelma. „A jak pomoct? A od koho? Mohla bych ti pomoct já?“ zeptala jsem se nevinně. „To si se mnou hrajete, nebo co?“ Byl sladký, jak nemohl uvěřit, že jsem na jeho hru přistoupila. Usmála jsem se. Momentálně to u něj holky měly nejsnazší. Každého kluka nejspíš dopředu řádně zanalyzoval, jestli to není skrytý gay, než se s ním začne bavit. Že by některé holky mohly být lesby, si asi moc nepřipouštěl. Přitom to bylo to samé. Ale znala jsem víc lidí, kteří to odlišovali. Mně osobně by
- 104 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256788