KAPITOLA DESÁTÁ
SPOLEČENSKÁ POPRAVA Druhý den dopoledne opravdu vyrazil Vladislav se svými syny, jak jim večer slíbil, na svazarmovské letiště. Petr s Davidem sedí v letištním klubu, na tom samém místě, kde před lety sedával jako kluk i jejich tatínek. Kreslí si – co jiného než obrázky letadýlek. Mladší David má dokonce na hlavě nasazenou tu samou leteckou přilbu, kterou měl na sobě Vláďa ten den, kdy se rozhodl, že se jednou stane pilotem. Když do klubu vejdou Pavel s Michalem, jsou oba kluci zabraní do malování. Pavel se rozhlédne, jestli jsou v místnosti jenom oni čtyři. „Nazdar, kluci, tak co, nechtěli byste letět s tátou?“ navrhne, když se ujistí, že je nikdo neposlouchá. David je z nabídky nadšený a hned by letěl. „Táta by chtěl, abyste letěli s ním,“ přesvědčuje je i Michal a přitom přátelsky potřese směrem ke klukům hlavou. Starší Petr je ale opatrnější: „To se přece nesmí, ne?“ Michal se ale nenechá rozhodit: „Nepovídej, no tak, pojďte.“ „Ale musíte bejt zticha, jasný? Nesmíte tátu rušit,“ vyjasňuje klukům po cestě k letadlu pravidla Pavel. Když chlapce odvádějí směrem do hangáru k letadlu, oba na sebe mrknou. To, co dělají a co se stane, jim sice není po chuti, ale rozkaz je rozkaz.
82
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256784