k depresivním propadům, nízkou mírou zvládání zátěže, která pramení z osobnostních dispozic, a rysy závislé poruchy osobnosti, která velmi pravděpodobně může pramenit z emoční traumatizace v dětství vzniklé ze smrti matky v 11 letech pana H. Závislé osobnostní rysy pana H. se projevují jeho přílišnou podřídivostí vůči ostatním lidem, zejména členům personálu a starší sestře, potřebou přijetí ostatními, potřebou ubezpečovat se o jejich přijetí a neschopností (či neochotou) o sobě příliš rozhodovat. Zároveň se u pana H. vyskytuje porucha aktivity a pozornosti. Podle MKN-10 je porucha aktivity a pozornosti charakterizována takto: „Hlavními rysy jsou narušená pozornost a hyperaktivita. … Narušená pozornost se projevuje tím, že jedinec přeruší předčasně práci na úkolu a zanechá činnost nedokončenou. Děti často přecházejí od jedné činnosti ke druhé, zdánlivě ztrácejí pozornost v jednom úkolu, protože jejich pozornost se obrací na úkol jiný, i když laboratorní studie obyčejně neprokazují neobvyklý stupeň motorické nebo percepční roztržitosti. Tyto aspekty nestálosti a nepozornosti by měly být diagnostikovány pouze tehdy, přesahují-li obvyklou míru pro věk a IQ dítěte. … Při hyperaktivitě se projevuje nadměrný neklid, zvláště v situacích vyžadujících poměrný klid. Může pobíhat, poskakovat nebo vstávat ze sedadla, když se předpokládá, že bude sedět, nebo je nadměrně povídavé a hlučné, nebo neposedné a vrtí se. Standardem pro posouzení by měla být příliš vysoká aktivita ve srovnání s tím, co se očekává v dané situaci, a ve srovnání se standardem jiných dětí stejného IQ. Tento rys chování je nejvíc zřejmý ve strukturovaných, organizovaných situacích, které vyžadují vysoký stupeň sebekontroly v chování.“ (MKN, 2006, s. 203) U pana H. se vyskytovaly příznaky ve formě nesoustředěnosti, neklidnosti, roztěkanosti, zrychlenosti a neustálé potřeby vykonávat nějakou činnost a často měnit podobu činnosti. Tyto symptomy se u pana H. projevovaly již od dětství a výrazně patrné byly zejména v době školní docházky. V současné době jsou příznaky poruchy aktivity a pozornosti u pana H. pozorovatelné klinickým pohledem při většině činností na oddělení. V českém prostředí se používá pro poruchu aktivity a pozornosti více termínů, zejména termín syndrom ADHD, který pochází z amerického diagnostického systému a používá se jako synonymum pro hyperkinetické poruchy (konkrétně poruchu aktivity a pozornosti), která je užívána v českém diagnostickém systému. Přestože se syndrom ADHD spojuje převážně s dětským obdobím, kdy se také nejvýrazněji projevuje, jeho symptomy přetrvávají do dospělosti a také v dospělosti je možné syndrom ADHD diagnostikovat. Höschl et al. (2004) uvádí, že hyperkinetické poruchy je možné zachytit a diagnostikovat v jakémkoli věkovém období, ale je třeba mít na paměti, že projevy ADHD se v jednotlivých věkových obdobích projevují svým typickým způsobem. V kojeneckém období se symptomy ADHD často projevují narušením rytmu spánek–bdění, v batolecím a předškolním období se typicky projevují nízkou mírou sebekontroly a tendencí k odbržděnosti a nekontrolovatelnosti reakcí, ve školním věku se projevují často ve formě potíží při učení a v adolescenci a dospělosti se ADHD často projevuje poruchami chování, které mohou být spojeny i s překračováním zákona a kriminálním chováním. Otázkou, na kterou se narazilo během diagnostické rozvahy u pana H., bylo, zda se u něj skutečně jedná o projevy syndromu ADHD a zda jeho obtíže nejsou spojeny spíše ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256777