Otomar Dvořák/Josef Pepson Snětivý k tomu, zda to nebyli právě až oni, kdo zdejší kopce osázel vinnou révou. Avšak musíme si uvědomit, že název Podviní (či Podvinní) je dávno předcházel (a předcházel dokonce i vinařská privilegia Karla IV., takže zdejší vinice by mohly v rámci Prahy patřit k těm starším). Spíše si naopak vybrali tuto lokalitu proto, že jejích plodů mohli využít pro své obchody. Ostatně dále se dočteme, že vinice pod Prosekem daroval Vladislav I. kladrubskému benediktinskému klášteru už při jeho založení v roce 1115. Vdova Krista (či Kristina), pocházející z dalšího bohatého rodu Kokotoviců (vlastnili třeba dům U Kohouta na ploše dnešního areálu Staroměstské radnice) vládla na Podviní v letech 1395-1405 sama a psala se Krista Podvinská. Když zemřela, ujímá se jej Adam Podvinský, boháč, mezi jehož dlužníky patřil i Václav IV. Zajímaví jsou také jeho dva příbuzní. Mikuláš Podvinský, mistr Karlovy univerzity, proslul jako neúprosný ideový odpůrce Jana Husa, proti němuž dokonce svědčil před úřadem arcibiskupa. A Jan Podvinský stál v čele nešťastných konšelů, které Václav IV. na sklonku své vlády jmenoval na radnici v Novém Městě pražském. Stal se novoměstským purkmistrem, ale ze svého úřadu se dlouho netěšil: během první pražské defenestrace v neděli 30. července 1419 byl spolu s dalšími konšely (počet zavražděných se v různých pramenech liší) brutálně zabit husitskými vrahy, zradikalizovanými fanatickým Janem Želivským. Je ostudné, že o Janu Podvinském a o učeném Mikulášovi se dnes prakticky neví, zatímco osnovatel hromadné vraždy a člověk, kterého se pro jeho praktiky nakonec zbavili sami husité, se těší národní úctě a v Praze se po něm dodnes jmenuje dlouhá ulice a stanice metra! Adam Podvinský měl větší štěstí: husité jej nenáviděli (a především byl bohatý, proto by se nakonec stejně stal cílem jejich „zbožného“ tažení), ale podařilo se mu spasit duši útěkem z Podviní do ciziny. Totéž se povedlo mistru Mikulá-
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256754