STEVE BERRY „Nejsem z Floridy. Jsem z Georgie. Tam jsem se narodil a vyrůstal.“ „Hurikán se přihnal 16. září. Kategorie čtyři, rychlost větru 225 kilometrů za hodinu. Zasáhl jezero a zničil protipovodňové hráze, takže se okolní nízko položené komunity ocitly šest metrů pod vodou. Umíte si to představit? Pod šesti metry vody. Tyhle končiny tenkrát byly úplně segregované – východní břeh obývali běloši, jižní a západní, které jsou blíž k Everglades, černoši. Většinu obětí tvořili právě oni – černí sezónní dělníci, kteří bydleli v nízko položených domcích na západě. Zahynulo jich přes tři tisíce.“ Krátce se odmlčel. „Bylo to hrozné. Ale ještě mnohem horší bylo, co se dělo pak.“ Zvědavě jsem čekal, co přijde. „Bylo horko, takže se těla začala v bahně rozkládat. Běloši donutili černé přeživší, aby ty mrtvé vyprošťovali a odváželi. Těm, kdo pracovali, dali najíst; ostatní nechali buď vyhladovět k smrti, nebo je postříleli. Nebylo dost rakví, takže na hřbitovech se směli pohřbívat jen bílí. Černé mrtvé naskládali na hromady u silnic, polili je benzínem a zapálili. 674 černých obětí nechaly místní bělošské úřady zahrnout buldozerem do masového hrobu ve West Palm Beach. Hrob zůstal neoznačený. Pozemek, na kterém ležel, později úředníci prodali a vznikla tam skládka odpadu, jatka a čistička odpadních vod. Teprve nedávno ho vykoupili zpátky a poskytli té posvátné půdě patřičnou ochranu. Pomáhal jsem při tom.“ Nevěděl jsem, co na to říct. „Tady na hřbitově je další masový hrob sezónních černých dělníků.“ Odvedl mě k jednomu náhrobnímu kameni.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256751