Page 1

né, když se lidé ptali, ale nikdo se naštěstí neptal. Když přivedli do Alveonu nějakého cizince, jako jsem já, dostal jednoduché intro. Je to zdroj světla a šmitec. Ale vynechali nejzákladnější informaci. Je zdrojem jejich síly. Čím blíže jsou, tím větší sílu a možnosti mají. Jenže citlivé informace si chránili, obzvlášť Ramiss. Když jsem byl ve městě, zvětšily se mé schopnosti a byl jsem schopen vidět stráž. Za normálních okolností bych je asi neviděl. Nejzajímavější skutečnost v knize. Energit má druhý konec! Proud energie není jen jeden sloup, jedná se o okruh energie proudící v nekonečné smyčce a je schopen přenášet i hmotu, nejen energii. Prvním sloužil jako transfer mezi dvěma místy. Ale jaká jsou ta místa? Jedno je Alveon. Jenže kde je druhý konec energitu? Pilíř energie vedl do „nebe“ a tam se ztrácel v husté mlze ničeho. Doba prvních mágů byla vyspělou civilizací, která se zahubila vlastní nadřazeností a chtíčem po moci. Svět jim byl malý od doby, kdy dokázali cestovat na velké vzdálenosti. Zmenšil se jim svět a jejich potřeba objevovat nové zdroje a místa, o která by mohli bojovat, stále sílila. Energit, jak mu říkáme, nebyl vždy energitem. V knize se totiž uvádí pod jiným názvem. Tenso. Svět sužovaný válkami mágů nevydržel nápor energie, kterou shromažďovali a používali proti sobě. Díky těmto bojům vznikaly nevyzpytatelné náhody. Výboje elektřiny, které se objevily odnikud a po zkonzumování svého okolí opět zmizely. Nebo se při klasickém cestování po mořích a oceánech ztrácely i celé flotily a nikdo nebyl schopný vysvětlit jejich zmizení. Pár mágů vědců dalo hlavy dohromady a přisoudili tyto události nezvratnému poškození země v podobě narušení dimenzionálního kontinua. Války ustaly, ale napětí se dalo stále krájet, a proto se jedna polovina rozhodla hledat útočiště na měsíci. Vytvořili bránu tenso, která je v pár několika okamžicích dokázala dostat na měsíc. Jenže udržovat dýchatelnou atmosféru na takovém místě si vzalo více životů, než se dalo unést. Ze zoufalství a s velkou pokorou se vrátili zpět na Zem. Ti, co zůstali a čelili následkům svých činů, je sice přijali, ale s mnoha podmínkami. Na zemi už nebylo místo pro uprchlíky, takže vybudovali podzemní prostory, kam přesunuli téměř čtvrtinu původního obyvatelstva. Uprchlíkům se přesun nelíbil a hledali způsoby, jak se dostat zpět na povrch. Vznikla nová tichá válka. Uprchlíci vymysleli nový způsob, jak zničit své utiskovatele. Vynalezli nenápadného zabijáka. Chemickou sloučeninu obohacenou o retrovirus, který nabourával DNA a bránil ve využití plné

- 98 -

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256717


kapacity mozku a omezoval schopnost užít magii. V domnění, že nemoc je jen dalším následkem předchozích válek a poničení soudržnosti světa a vesmíru jako takového, začali hledat nový svět, kde by mohli začít nový život a neopakovat chyby předchozích generací. Po vynalezení tensa vytvořili most na nejbližší obyvatelnou planetu a obyvatelstvo nepostižené virem změnilo adresu ze Země na neznámo kam v universu. Tenso muselo být co nejblíže k jádru Země, protože z něj čerpá energii. Než se jim podařilo přesměrovat cíl z města do vesmíru na jinou planetu a teraformovat ji, proběhlo několik velkých bojů o novou technologii. Uprchlíci se o svou technologii dělit nechtěli. Z trucu, že museli žít v podzemí. Na povrch nemohli, kvůli viru, a tím se uvěznili v podzemí na dlouhé věky. Jenže na to si nové generace už nepamatovali a podzemní lid vinil ze situace povrch. Obyvatelstvo na povrchu postupně ztrácelo své schopnosti a učilo se přizpůsobit životu bez magie. Velice dlouhá cesta, ale podařilo se obnovit řád, a ačkoliv neuměli fungovat bez magie, museli rozvinout svou technologickou stránku, což trvalo po několik desítek generací. Za tu dobu se jejich úroveň snížila na současnou dobu prvního tisíciletí. Současně s tím zůstali uprchlíci zavření v podzemí a postupně se k nim přidávali noví lidé, kteří u sebe objevili magické schopnosti, ale neuměli je řádně používat, a tak vyvolávali mezi neschopnými strach a ti je za svou jedinečnost upalovali a vraždili. Našli si totiž nového pána, Boha. Za něj schovávali veškerá svá jednání a magii shledali jako škodlivou pro společnost. Přeživší mágové se obrátili, díky příběhům předávaným z generace na generaci, na společenství v podzemí, které se zcela osamostatnilo. Někde v téhle díře je další město. A očividně o tom nikdo neví, nebo jen nechtěli, abych to věděl. Kdo se neptá, nic se nedozví. Studium je v plenkách a já se cítím, jako by mi bylo šedesát. I když pro zdejší to nebyl věk. Popadl jsem zlatou potvoru a šel trénovat. K snídani nebylo nic, z čeho bych měl radost, ale na útěku si moc nevyberete. Jednou se ven ale musím podívat. Nemůže mě přeci držet věčně. Tréninky jsou složitější lekce od lekce a trvá mi déle, než si osvojím techniky ničivé, ale i komplikované tvořivé magie. Párkrát jsem se zmínil před Arkinem o tensu a vždy uhnul od tématu. Začal mě buzerovat ohledně disciplíny, že bych měl dělat něco pravidelného a pro mě otravného, jako třeba utírat prach z knih. A vůbec, starat se o celou knihovnu. Nahánět světlušky z míst, kde nemají komu sloužit a svítí zbytečně. Prý abych měl odreago-

- 99 -

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256717


vání. Ale já potřebuju jít mezi lidi, nemůžu být zavřený napořád. „Pusť mě ven! Zajdu jen do nějaké vesnice nakoupit a dám si pár kousků.“ Arkin mě nakonec, s dlouhým protáhlým souhlasem, pustil. Jenže já neznal cestu ven. „Poraď si,“ uštědřil mi škodolibý úsměv. „Jako vězně tě tu držet nemůžu, ale nenech se chytit, dostat tě zpět by nebylo jednoduché.“ Tentokrát už s notnou dávkou vážnosti. Jak se ale dostanu zpátky? Cesta, kterou jsme použili, už nebude průchozí. Dostanu od Arkina kámen, který když rozdrtím, vytvořím portál zpět do knihovny. Prý ho nemám ztratit. No neříkej. Konečně se dostanu na vzduch. Když jsem vylezl z díry, kde mě Arkin držel, bylo příjemné cítit trocha čerstvého vzduchu v plicích. Při každém nádechu jsem cítil, jak se mi okysličuje celé tělo, a dostal jsem zbrusu novou energii. Kudy se dostanu k těm druhým a jsou tady ještě? Kniha byla dost stará. Z druhého města mohou být koneckonců jen vybydlené ruiny. A pokud opravdu existují, existuje jen jediná cesta. Od doby, kdy jsem našel knihy, je Arkin nervózní. Mění nálady. Všiml jsem si, že se nutí nedat najevo znepokojení, ale kde je jeho jistota, že mohu vyjít ven? Když mě hledá nejvyšší osazenstvo Chika sekai? Ohrožuji je, ale čím? Chtějí mě chytit, ale nevím, co se mnou chtějí udělat. Zabít mě? Dostat do zajetí a počkat, až pojdu hlady? Mučit mě? Dělat na mně pokusy a zjistit, proč já, neobdařený člověk z povrchu, mám významný talent na magii, kterou oni považují za výjimečnou, ačkoliv je zakódovaná ve všech a jen ji nikdo neumí ovládat? To jim zřejmě není známo. Mají nás za podřadný druh, u kterého se náhodou shodou okolností objeví magické schopnosti, jenže pravda je zcela jiná. A oni to nevědí. Někdo jim bude muset otevřít oči. Byl skvělý pocit podívat se mimo knihovnu, ač byla úžasná sebevíc. Potřeboval jsem mezi lidi. Když mě portál z knihovny vyplivl neznámo kde, spatřil jsem nedaleko písčitou cestu, vedoucí z lesa, udusanou a bez života. Pouští jsem v životě nešel a ani mě to nelákalo. Po písčité cestě udusané vysokou frekvencí užívání jsem šel dočista sám. Nikde ani živáčka. Asi deset metrů dál po cestě jsem zahlédl kus papíru. Když jsem ho otočil, byl jako ze špatné reklamy. Po cestě se reklamních letáků válelo více, vlastně celkem hromady. A na každém jednotlivém listě byla podobizna. Sevřel se mi žaludek a nasadil jsem si kapuci ze svého dlouhého pláště. Zřejmě si to neužiju tak, jak jsem původně zamýšlel.

- 100 -

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256717

Profile for Kosmas-CZ

Skryté národy (Ukázka, strana 99)  

Skryté národy (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz