„Podepiš se, znalče Šušenského,“ požádal jsem ho rozjařeně. „Podepsat to teda budu muset, nesnažil ses přece zbytečně, a taky se nepodepisuju na radnici, co?“ Chladicí vůz se celý otřásal. Na naše řidiče zjevně opět padla únava a šněrovali si to po silnici. „Copak nestačilo to koupání se střelbou?“ pronesl jsem, „ještě musíme zažít obří slalom!“ Geška se ušklíbl: „Uklidňuje mě jenom to, že když se rozsekáme, ostraha zařve společně s námi.“ Tmavovlasý nesouhlasil: „Kvůli třem fízlům zdechneme všichni! Kdyby to bylo naopak – my tři a jich osmdesát, tak to by ještě šlo.“ a znovu začala hádka a obvyklé žvásty, kvůli kolika zabitým fízlům je přijatelné natáhnout brka a kvůli kolika to za to nestojí. Opět jsem se ponořil do myšlenek o záhadném zjevení Zrzky. Vypadalo to, že všechno do sebe zapadá – dopis ve verších a dnešní setkání s ní. a ještě k tomu dokonce jméno Lída. ale stejně nad tím zůstával rozum stát. Dokonce i ta nejhloupější detektivka dokazuje to, že by si člověk neměl všímat shody faktů, které hned napoprvé bijí do očí. a opravdu, kromě „Lídy“ a „stavby“ Zrzka nic neřekla. a navíc předpokládat, že dívka řekne své pravé jméno během přísně zakázaného pouličního striptýzu před vězněm, je téměř nemožné. Ta Zrzka musela mít elementární pud sebezáchovy. Co kdyby si ji policajti chtěli najít a pomstít se? Vždyť takové milosrdné představení se určitě klasifikuje jako výtržnictví v obzvlášť cynické formě, s trestem do w
99
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256633