To n y J udt : Zap o men u t é 20. s toletí
1 02
zákony – například desegregace – mohou být nebezpečné právě proto, že chtějí toto rozlišení setřít. Vita activa, její nejúplnější teoretický text, se v poslední instanci redukuje na jedinou, třebaže silnou myšlenku: že jsme ztratili smysl pro veřejný prostor, pro jednání v součinnosti, a namísto toho jsme se stali otroky vize lidského života, která sestává ze zvláštní kombinace „zhotovování“ – to je plod onoho omylu, že se homo faber dostal do středu politické teorie – a „dějin“, tj. nebezpečné víry v osud a předem určené výsledky, jíž Arendtová kladla za vinu tolik neštěstí našeho věku. To jsou hodnotné postřehy, byť trochu nereflektovaným způsobem komunitářské, a není těžké pochopit, proč se každá nová generace studentů domnívá, že v Arendtové našla trefného kritika své doby. Vzaty pohromadě však tyto náhledy nejsou zcela koherentní a v každém případě nenabízejí ani konceptuálně všezahrnující, ani historicky bohatý výklad toho, jak jsme se dostali tam, kde jsme. Stejně tak nepředkládají žádné prakticky aplikovatelné řešení jakéhokoli konkrétního politického nebo sociálního problému. To má ten důvod, že se Arendtová o vystavění takových všeobsáhlých výkladů nebo řešení nesnažila. Většina jejích textů byla původně koncipována jako samostatné přednášky, eseje nebo články; v těchto formách Arendtová vynikala. Skoro všechny její texty jsou v pravém slova smyslu příležitostné, zamýšlené jako reakce na konkrétní událost, krizi nebo problém. Protože se pak většina událostí, krizí a problémů jejího světa nakonec vracela k otázce totalitarismu a jeho příčin a důsledků, musíme její příspěvky k modernímu myšlení chápat jako variace na jediné téma: žijeme vprostřed politické krize, jejíž dosah dosud plně nechápeme, a musíme jednat (myšlením a skutkem) tak, abychom minimalizovali riziko, že zopakujeme zkušenosti 20. století. Nejprve je zapotřebí znovu si osvojit staré republikánské ctnosti slušnosti, umírněnosti, schopnosti vést veřejnou rozpravu a podobně (anebo si alespoň uvědomit, proč by bylo dobré si je osvojit). To není špatný výchozí bod pro moderní politickou teorii – a i v tomto případě Arendtová už záhy dospěla na pozici, kterou mezitím zaujali mnozí jiní. Jenže je to skutečně jenom výchozí bod. n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256629