„Fajn,“ řekla Martina. „Je to na vás. Ale zkuste si uvědomit, že jste si tuhletu svou zaujatost jen vycucala z prstu a odnese ji vaše mrně.“ „To jste hodná, že se staráte.“ Martina ze stanu odešla. V rozčílení nad mladou ženou a její neústupností jí rychle naskakovaly vzpomínky na všechny ostatní případy, kdy se ocitla na té nebo oné straně podobných malicherných a netolerantních dělicích čar. Na všechny ostatní případy, kdy se cítila jako narušitel cizích představ o správném a normálním světě – kvůli své barvě pleti, kvůli etnickému původu muže, kterého si vybrala za manžela, dokonce kvůli dceři, která byla spíš kluk. Ať se tomu bránila sebevíc, čas od času jí takové situace stejně hnuly žlučí. Jen si zůstaň protivná, náno, říkala si v duchu. Nech si tu špetku moci, co si myslíš, že máš. Ale doufám, že si při pohledu na synáčkův zaječí pysk vždycky vzpomeneš na mě. Došla zpátky do svojí části Mississippi. Cestou přistihla Sarat, jak hraje na babu s chumlem o pár let mladších kluků. Uhýbali stanům a prověšeným šňůrám na prádlo, chechtali se a výskali. Martina si dceru zavolala. „Neválej se po zemi,“ napomenula ji. „Vypadáš jako čuně.“ „Jen si hrajeme,“ odpověděla Sarat s lapáním po dechu. Ostatní děti sprintovaly dál. „Kde máš sestru?“ „Nevím. Asi u Missy ve stanu, jsou tam i starší děcka.“ „Neříkala jsem ti, ať na ni dáváš pozor?“ „Oni ji neukousnou.“ „A co brácha? Od rána jsem ho neviděla.“ „Slyšela jsem, že s Markem a s partou tajně vyrazili do Muscle Shoals. Neříkej mu, že jsem ho napráskala, naštval by se.“ „Do Muscle Shoals? Jak se dostali z tábora?“ „Pašeráckým vlezem,“ ukázala Sarat na východ. „Přes Sandy Creek směrem do Alabamy.“ „A to ses dozvěděla jak? Lítáš s tou jejich partou taky?“ „To by mě nejdřív museli nechat.“
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256586