Sharon J. Bolton
„Můžu dát vědět o uvízlých velrybách telefonem.“ John je první, kdo se uklidní a vezme rozum do hrsti. „Vysvětlím Stop fordovi a Wootonovi, jaká je situace. Zjistím, co pro nás mohou udělat.“ „A taky vysílačkou,“ doplním. „Lidi by měli mít možnost rozhodnout se sami.“ Chci mu říct, že Archie je s největší prav děpodobností na dně močálu nebo ho strhly vlny, ale kytov ce ještě můžeme zachránit, pořád máme šanci. Mlčím. Možná to způsobila vzpomínka na drobnou kostru ležící celou dobu opuštěně na vraku Endeavour, ale nepromluvím. „Co budeš potřebovat?“ zeptá se mě. „Přišlo by vhod pár helikoptér s pořádnou nosností. A kdy by to nešlo, tak aspoň co nejvíc lidí. Malý čluny se silnými mo tory, vodní skútry, lana, nosítka, kýble a spoustu velkých prostě radel a nepromokavých plachet. A rýče. Hodně rýčů. Zmínila jsem kýble?“ Susan si dělá poznámky, John hledá telefonní seznam. „Po čítám, že se tam zdržím do odpoledne,“ poznamená. Následující půlhodinu dávám dohromady potřebné věci. Přichází Pete a snaží se přiložit ruku k dílu. Když je John hotov s telefonáty, probíráme různé scénáře. Všechny jsou stejně děsi vé. Kolektivně doufáme, že Janey přeháněla a zveličovala rozsah potíží. Janey nikdy nepřehání, ale o tom pomlčím. V okamžiku, kdy se chystám odejít, dorazí konstábl Skye. „Vrchní superintendant mě požádal, abych se tu stavila,“ ozná mí nám. „Uděláme, co je v našich silách, abychom dostali pár lidí do Speedwellu, ale musíme se soustředit na pátrání po Ar chiem.“ „Odvezte z oblasti dobytek a proveďte další průzkum pomo cí termovize,“ řeknu. „A najdete ho.“ Do očí jí vstoupí slzy. Zapomínám, jak je mladá. Ztrácím ze zřetele, že můžeme být vnímaví a zranitelní a že vás i smrt na prosto cizího člověka hluboce zasáhne. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256446
Malé temné lži
„Pan Stopford by byl raději, kdybyste zůstala,“ pokračuje. „Vy i Callum. Pro případ, že by si s vámi znovu potřeboval pro mluvit.“ „Bude celý den k zastižení vysílačkou.“ Nedala jsem jí odpověď, kterou chce, ale rozhodne se, že nebude naléhat. „Mrzí mě, že nemůžu jet do Speedwellu,“ po dotkne. „Šéf mi uložil, že mám být v neustálém kontaktu s Ar chieho rodinou.“ Mám chuť jí říct, že si nikoho lepšího nedovedu představit, ale už jsem si poněkud odvykla sdělovat laskavá slova, a tak při kývnu. Skye chvíli postává a přejíždí si dlaní po boku. Pak vy kročí ke dveřím a vzápětí zmizí z dohledu. Pete mi pomůže naložit vybavení a vyrazíme. Moje loď v přístavu je prázdná. Na chvíli mě přepadnou výčitky, že jsem nechala Queenii ve společnosti muže, který je zjevně citově la bilní. Byla jsem ochotná zachovat shovívavý přístup, pokud je v sázce moje bezpečí, ale jestli ublíží mému psovi, zabiju ho. Nedá se nic dělat. Nemůžu je stopovat, teď ani jindy. A s ci tovou nestabilitou se Queenie vyrovnává tři roky. Pochybuju, že zaznamená rozdíl. Mojí lodí nepoplujeme. Není dost rychlá. Nafukovací člun s pevným kýlem nás dopraví na místo během hodiny, takže i v případě, že už se lidé vydali na cestu po souši, většinu z nich předhoníme. „Kulohlavci?“ Opouštíme přístav Stanley a Peter musí otáz ku zakřičet, aby přehlušil hluk motoru. „Nejspíš.“ Beru tenhle člun, abychom tam byli co nejrychle ji. Janey se ve svých velrybách vyzná, nezapře, že je dcerou dědy Hroba. A kromě toho kulohlavci patří k nejčastějším druhům kytovců, kteří se účastní hromadných nájezdů na pobřeží. „Nebude to nic hezkýho,“ křiknu zpátky a je to poněkud slabé slovo. Uvíznutí skupinky velkých savců na mělčině patří k nejobávanějším a nejhůře zvladatelným katastrofám, které se 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256446
Sharon J. Bolton
na moři dějí – od olejových skvrn po incidenty, při nichž dojde k rozsáhlému znečištění. Poblíž Speedwellu potkáváme další čluny. Ukazuje se, že je den z nich veze pasažéry výletní lodi, což není nijak dobrá zprá va. Ostrované budou věcní, připravení přiložit ruku k dílu, po kud se pro ně najde smysluplná činnost, a klidní, pokud se nic nenajde. Návštěvníci ze zámoří, kteří přírodě v podstatě vůbec nerozumí, to je úplně jiná záležitost. „Proč?“ vysloví nehlasně. „Proč se to děje?“ Na tuhle otázku nedokážu odpovědět několika slovy plus znakovou řečí. Nikdo doopravdy neví, proč se to děje. Můj otec, který věnoval část celoživotní práce studiu těchto jevů, tvrdil, že se podobají dopravním nehodám. Určité procento nedopad ne dobře, ale výsledek je pořád stejný. Zvířata se mohou srazit s lodí, být napadena predátory; na severu Spojených států bývá obvyklým důvodem k hromadnému uvíznutí na pláži pneumo nie. Zvíře může mít virus, poškozenou mozkovou tkáň, parazi ty. A celkem často bývají zvířata vyvržena na pobřeží už mrtvá. U masového uvíznutí však jde o něco jiného. Silná sociál ní soudržnost ve skupině znamená, že když jedna velryba one mocní nebo je zraněná a plave do mělčích vod, je velmi prav děpodobné, že ji ostatní budou následovat. A do potíží se pak dostanou všechny. Někteří vědci zastávají názor, že echolokační systémy, kte ré kytovci používají k navigaci, nejsou tak citlivé, aby dokáza ly správně vyhodnotit svažité falklandské pobřeží. Velryby pak jednoduše zaznamenají pláž, až když je pozdě. Environmentální lobby obviňuje lidstvo, že si zvyklo dran covat planetu, a armádní sonar může způsobit, že kytovci ztra tí orientaci, zabloudí na mělčinu a skončí na pláži. Na druhou stranu zprávy o uvíznutí kytovců pocházejí už z dob Aristote lových. Podle mého názoru zřejmě táta vnímal situaci správně. Spousta různých příčin, tentýž strašlivý výsledek. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256446