Sharon J. Bolton
„Můžu dát vědět o uvízlých velrybách telefonem.“ John je první, kdo se uklidní a vezme rozum do hrsti. „Vysvětlím Stop fordovi a Wootonovi, jaká je situace. Zjistím, co pro nás mohou udělat.“ „A taky vysílačkou,“ doplním. „Lidi by měli mít možnost rozhodnout se sami.“ Chci mu říct, že Archie je s největší prav děpodobností na dně močálu nebo ho strhly vlny, ale kytov ce ještě můžeme zachránit, pořád máme šanci. Mlčím. Možná to způsobila vzpomínka na drobnou kostru ležící celou dobu opuštěně na vraku Endeavour, ale nepromluvím. „Co budeš potřebovat?“ zeptá se mě. „Přišlo by vhod pár helikoptér s pořádnou nosností. A kdy by to nešlo, tak aspoň co nejvíc lidí. Malý čluny se silnými mo tory, vodní skútry, lana, nosítka, kýble a spoustu velkých prostě radel a nepromokavých plachet. A rýče. Hodně rýčů. Zmínila jsem kýble?“ Susan si dělá poznámky, John hledá telefonní seznam. „Po čítám, že se tam zdržím do odpoledne,“ poznamená. Následující půlhodinu dávám dohromady potřebné věci. Přichází Pete a snaží se přiložit ruku k dílu. Když je John hotov s telefonáty, probíráme různé scénáře. Všechny jsou stejně děsi vé. Kolektivně doufáme, že Janey přeháněla a zveličovala rozsah potíží. Janey nikdy nepřehání, ale o tom pomlčím. V okamžiku, kdy se chystám odejít, dorazí konstábl Skye. „Vrchní superintendant mě požádal, abych se tu stavila,“ ozná mí nám. „Uděláme, co je v našich silách, abychom dostali pár lidí do Speedwellu, ale musíme se soustředit na pátrání po Ar chiem.“ „Odvezte z oblasti dobytek a proveďte další průzkum pomo cí termovize,“ řeknu. „A najdete ho.“ Do očí jí vstoupí slzy. Zapomínám, jak je mladá. Ztrácím ze zřetele, že můžeme být vnímaví a zranitelní a že vás i smrt na prosto cizího člověka hluboce zasáhne. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256446