Dnes si hodlala umělecká díla vychutnat i s lehkým trnutím v zádech, jeţ zapříčinilo porušování příkazů jednoho z nejmocnějších muţů světa. Zvědavě nakoukla do komnaty, o níţ Armadal hovořil jako o ateliéru. Skrz obrovské skleněné výplně byl úchvatný výhled na pohoří, zvedající se na sever od hradu. Krajina na východě klesala do úrodných rovin, které patřily pod správu jejího otce. V dáli se třpytila hladina široké řeky. Ztěţka si povzdechla, jak silně zatouţila po svobodě. Raději se otočila a obhlédla místnost. Nejvíc ji překvapilo, ţe ateliér někdo zjevně často vyuţívá. Přes stojan s nedokončenou kresbou visel přehozený plášť. Na stolku stála karafa s vodou, ve váze klopily hlavy slunečnice. Postála před nedokončeným zátiším. Hm, pěkné. Ale přesně takové vílí. Dokonalé, bez špetky invence. Na širokém stole pod oknem leţely archy papíru a v nádobě stály pastelky v pestré škále odstínů. Serafína neuměla kreslit. Nikdy to ani nezkoušela. Teď ji úplně lákalo vzít barevnou tuţku do prstů a načmárat něco na bílou plochu, která jako by si o to sama říkala. Znovu ztěţka vzdychla. Představa, ţe sem pravidelný návštěvník, jehoţ identitu nebylo obtíţné uhodnout, dorazí a uvidí kostrbaté malůvky, její touhu spolehlivě zchladila. Přesunula se do galerie. Dlouhá místnost zabírala celé podlaţí severního křídla. Klenutý strop připomínal lodní kýl, byl zvednut aţ do podkroví a nacházel se ve výši dobrých pěti muţů. Jakmile překročila práh, napadlo ji, jak mocně dokáţe Armadal ovládnout prostor kolem sebe. Bez jeho doprovodu si nyní připadala malinkatá a dočista ztracená. Hned první plátno zobrazovalo epický příběh z vílí historie. Serafína se neřadila mezi znalce a milovníky výtvarného umění. Přesto si o kvalitě díla myslela svoje. Pracně vymalovat desítky postav a zvířat ve scéně z krvavé bitvy podle jejího mínění nevyvolávalo patřičně silný dojem. Spíš to působilo úmorně. Muţi bojovali v honosných šatech, po zuby ozbrojeni meči, dýkami, luky. Ušklíbla se. Zato jejich mrtví druhové 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256366