„Všechno jsi slyšel?“ Kývne. „Jasně.“ Teď kývnu zase já. „Jasně.“ „Říkal jsem ti, že tě lhaní jednou přivede do pořádných sraček,“ prohodí Kyle. Proklouzne kolem mě a jeho plášť mě zlehka švihne přes obličej. „A teď se koukej chovat slušně. Musím přivítat ostatní hosty.“ Když odejde, zůstaneme spolu s Albertem chvilku nejistě stát, zatímco lidi proudí kolem nás, jako bychom byli kámen v řece. Nedokážu se mu podívat do očí a nenapadá mě nic, co bych mohla říct, abych tu situaci napravila. „Dáš si pivo?“ zeptá se Albert a nakloní se ke mně, abych ho slyšela přes hudbu. „Jo, prosím,“ odpovím vděčně. S láhvemi v ruce zamíříme k pohovce pro dva v tmavém koutě obýváku. Albert mi naznačí, ať se posadím, a mně jeho gentlemanské gesto kupodivu připadá spíš milé než rozčilující, což by byl případ, kdyby se s ním vytasil kdokoli jiný. „Takže ti Kyle zavolal?“ Zatvářím se zničeně s očima upřenýma na svá kolena. „Přesně tak, Maddy, a něco by mě zajímalo.“ Přihnu si z láhve a utřu si rty. „Co?“ „Proč sis vymyslela celou tu dost složitou historku místo toho, abys mu jednoduše řekla, žes mi nechtěla zavolat.“ Pokrčím rameny. „Je to složitý a těžko se to vysvětluje.“ „Jsem jedno velký ucho.“ Jenomže kde mám začít? Není to tak snadné, jak si myslí. Lidem trvá, než pochopí, v jakém světě žiju. Trvá jim, než poznají 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256290