že už toho bylo moc. Leželi jsme pak každý v jiném rohu cimry, čekali, co to udělá, a sdělovali si pocity, jestli ještě vidíme a co nám už tuhne. Ale dopadlo to dobře a dnes už pestřec nesbírám.“ Z rozsáhlého literárního odkazu Jakuba Demla mě zaujalo jen něco. Bydlím na Cibulce v Košířích, kde na konci srpna z trávníků u silnice V Cibulkách s obrovskou silou vyrazí bílé hlavy žampiónů. V Moskvě na Manéžním náměstí žampióny prorazily i mocnou asfaltovou krustu. Dnes ráno jsem pospíchal do rozhlasu kolem bílých hlav hub vystupujících nad trávník a myslel na Jakuba Demla: „žampione, kolena Andělů ani dost málo nejsou otlačena klekáním; aby však se neřeklo, že se nedotýkala země, jsou ke středu zlatistě přitemnělá. Bratře, pospěšme z lesa, abychom je zahlédli, nebo dá-li Bůh, ještě zachytli a pocelovali!“ VELENOVSKÝ A NEUBAUER Česká mykologie je zvláštní disciplína. Někteří její významní představitelé svými literárněvědnými záznamy zdařile sekundují tajemnému a esteticky vytříbenému světu hub. Houbové popisy, obrazy houbového Josefa Velenovského a Zdeňka Neubauera lze považovat za svrchovaná literární díla. „Když v létě dostaví se úpalné dny a velké houby po dešti hojně rostou, zarazí nás v lese náhle přelíbezný vánek a marně hledáme toho původ. Až někde nablízku v houští objevíme starého, velkého hřiba, někdy velikou, zelenou holubinku, jež sice zblízka nevoní, ale za horka do dálky vydávají krásné aroma.“ (Josef Velenovský) „Výsostným vtělením vlastního jevu, jehož nezávislost na funkci nelze rozumně brát v pochybnost, je skupina hub s nelibým, leč přiléhavým názvem ‚hnojníky‘. 96 • 97
houby_blok.indd 97
04.10.17 15:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256279