Kapitola 1
Zákon na zraňované city příbuzných samozřejmě nehledí. Proto je nesporné, že kdyby Krajcár nespáchal v dubnu 1994 sebevraždu, dočkal by se v létě téhož roku obvinění z holešovské vraždy. Svědčily totiž proti němu i okolnosti jeho podezřelého chování po spáchání činu: Ještě 14. dubna 1994 – tedy zhruba týden po předpokládané smrti paní Kremplové – Krajcár volal její dceři Vlastě Brychtové do Kladna. „Říkal mi, že je maminka zdráva a v pořádku. Já ho požádala, aby ji pozdravoval a vyřídil, že stůně můj malý syn. Odpověděl, že ji nebude zbytečně rozrušovat. Jako by běžná dětská nemoc byla něco tak mimořádného! Krajcár pak volal ještě jednou, snad o týden později. Ale já jsem k telefonu nemohla, sluchátko zvedl můj manžel. Krajcár slíbil, že ještě zavolá. Už se ale neozval.“ Má to logiku? Vlasta Brychtová, kterou jsem navštívil v jejím kladenském bytě, byla přesvědčena, že ano. Že vrah hrál o čas. „Věděl, že když nebudu mít o mamince delší dobu zprávu, bude mi to divné. Těmi zprávami chtěl jenom oddálit prozrazení svého činu, prodloužit si svobodu či život. O Velikonocích se mi totiž maminka svěřila s něčím, co jsem tehdy bohužel podcenila. Krajcár jí prý vyhrožoval: Nepřipadá v úvahu, že bych tě ztratil. To tě radši zabiju, věř mi, že to udělám. Taky naznačoval, že je jeho paní těžce nemocná, že už to s ní nebude dlouho trvat. Maminka ho vždycky okřikla, ať se nerouhá, ať svou manželku předčasně nepohřbívá. Dneska je mi jasné, že Krajcár obelhával mou matku, jak to jenom šlo,“ řekla dcera oběti rezolutně. I z jiného svědectví vyplynulo, že Kremplová měla v poslední době z Krajcára upřímný vítr. „Jednou jsme se zdržely na nějaké akci pro důchodce,“ vypověděla přítelkyně Říhová. „Vlasta propadla skoro panickému strachu, jestli nepřijel Mirek a nečeká na ni u bytu. Že by jí kvůli tomu zpoždění udělal hroznou scénu. Bála se tak, až mi to připadalo nenormální.“ 98
Monstru podoben_tisk._opr.indd 98
18.01.2019 11:45:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256155