Já jsem silnější. Vážně, opravdu jsem. To přece vím. Kdybych nebyla tak silná, jak jsem, nikdy bych se nedostala tak daleko. Pak přijedou domů a vzpomínají na mě, na tu nevábnou holku z autobusový zastávky, to jim totiž činí to největší potěšení, patlat se v neštěstí druhých lidí, co může být taky zajímavějšího v těch jejich nanicovatých živůtcích! Jen ať si to užijou. Povrchní rejpálci. A pak ať mi tedy laskavě sdělí, kam oni to dotáhli? Co oni sami udělali? Vždyť ta odpověď je naprosto zřejmá! Nesnesu je. Chci pryč. Ze školy letím hned domů a pak dělám, co můžu. Často už mi dochází síla, z očí mi vytrysknou slzy, všechno tak zkurveně moc bolí. Ale to je dobře, právě taková bolest je jediným skutečným důkazem, že jsem ještě živá. Nevzdám se. Ještě pár měsíců, vyplatí se to. Už zatraceně brzy. Takhle přežiju jen chviličku, chviličku. Vážně. Slibuju. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256138
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.