a jak se s tím dovleče, vše mi názorně předvádí. „Toto je můj bývalý počítač, mám teď nový a je mi líto ho vyhodit, určitě ho využiješ,“ pronášela, ale já na to zírala jen jako na bednu. „Další věc, na kterou se bude jen prášit. Mně to vážně k ničemu nebude, nechceš to dát někomu, kdo to využije?“ „Co blázníš, víš, co tu najdeš věcí a kolik zábavy zažiješ? Nebuď praštěná, žiješ tu jak sto let za opicemi, kdo nemá počítač, jako by nežil.“ „Hele, něco ti ukážu.“ A připojí k tomu nějaké věci a internet funguje, hned na to mě nutí, ať si založím profil na jedné sociální síti, ale já vůbec netuším jak. Neumím s tím pracovat, a tak mi vše ochotně vysvětluje. „Dívej, to je myš a tou klikáš, toto je prohlížeč, tady se to zapne a tímto vše vypne. Používej křížky a teď jedno tajemství, taková brána do nebes – „anonymní režim“ – v něm si můžeš dělat, co chceš, aniž by někdo zjistil, co jsi dělala, nač ses dívala, klidně se můžeš dívat i na péčko a nikdo to nezjistí,“ dodává s takovým šibalským výrazem ve tváři a je mi jasné, co sestřička ve svém volném čase na internetu provádí. Když společně provedeme registraci a já nějaké základní úkony zvládnu, otestuje mě, abych pak doma nepanikařila. „Přihlas se! Odhlas se! Přihlas se a napiš mi zprávu. Když si nebudeš vědět s něčím rady, ihned mi zavolej. Je to snadné, zvládneš to, a ne že na tom budeš studovat recepty! Najdi si radši chlapa.“ A ukáže přitom na políčko, kde jsem byla zaregistrovaná – „chat“. „To je místo k seznámení, komunita lidí, s kterými si můžeš psát 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256102