Pojednou jsem si uvědomil temný hukot a rázem jsem setřásl se sebe ospalost. Mahlohláne klímal s hlavou svěšenou na prsa a divoký proud unášel naši loďku, otočenou přídí ke břehu. Před námi se tyčily z řeky veliké balvany a skaliska, přes které se řeka valila s divokým hukotem a šuměním vody.7 Probudil jsem se právě ještě včas. Zoufalým veslováním podařilo se nám dostati se k břehu, ještě než nás proud řeky smetl do divokých peřejí, ze kterých bychom se asi živi nedostali. Na břehu byla osada rybářů, kteří nás přívětivě přijali. Dostali jsme od nich za lesklý mosazný knoflík velkou zásobu sušených ryb a když jsme se podivovali množství ryb, které sušili na břehu, vyzvali nás posunky, bychom se šli na něco podívat. Po balvanech, vyčnívajících z vody, dostali jsme se až k peřejím, kde řeka stékala prudkým tokem o stupeň níže. Mezi balvany měli tito černoši pevně zabodané silné kůly a k nim připoutali vrše, tj. pasti na ryby. Byly to vlastně košíky tvaru velikého sudu. Ryby, které chtěly proplouti skalisky, dostaly se malým otvorem do pasti a nenalezly již východ. Jednou denně vytahovali černoši vrše pomocí provazů, ke kterým byly připoutány, a celkem bez námahy se zmocnili velkého množství ryb. Následujícího dne přenesli nám rybáři náš člun za peřeje až k místu, kde řeka zas tekla klidným tokem. Opět jsme mohli pokračovati v cestě, ale nyní jsme byli pozornější. *** 7
7. – P. 168
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256101