98 / Luboš Panda
HONZA, 12 LET
Začaly prázdniny. Konečně jsem byl zase doma a rovnou na celé dva měsíce. Škola a internát byly přes léto zavřené, takţe jiná moţnost ani nebyla. Na vysvědčení jsem měl skoro samé trojky a čtyřky. Naši tohle ale vůbec neřešili. Máma mi dokonce jako odměnu za to, ţe jsem postoupil do dalšího ročníku, upekla dort. Snědl jsem ho skoro celý sám. Byl přece můj. Máma měla přes prázdniny kratší pracovní dobu, takţe jsem se mohl flákat jen dopoledne. Odpoledne jsem musel pomáhat. Máma mě brala s sebou na nákup, abych jí pomohl nést tašky. Během školního roku předělali ve vsi konzum na samoobsluhu. Měl jsem z toho hroznou radost. Dřív jsme museli stát dlouhou frontu u pultu, a pak máma musela posunky sloţitě prodavačce vysvětlovat, co chce. Teď stačilo u dveří popadnout košík a člověk si mohl sám nabrat, co potřeboval. Dokonce i placení se dalo zvládnout bez mluvení. Pro slyšící lidi to asi velký rozdíl není, ale já se teď cítil strašně soběstačný. Denně jsem se ptal maminky, jestli není potřeba něco kou-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256019