„Ano, zřejmě musí být!“ Přemýšlel o všech těch dokonalých dětech, které po celém světě umírají, které umírají přesně v tu chvíli, kdy tu s Claire leží ve tmě, zoufale smutní, ale přitom jsou v teple, v bezpečí a spolu. Zajel rukou na její stranu postele a nechal ji spočinout na hedvábně hladké látce, která jí zakrývala stehno. Když nijak nezareagovala, začal jí po něm v hladivých kroužcích přejíždět sem a tam. „Neměň její život,“ řekla. „Issy nebyla dokonalá. Nechtěla nosit brýle, schovávala je a předstírala, že neví, kde jsou. Malovala po zdech a ječela pokaždé, když se jí myly vlasy. Teprve od půl roku spala celou noc bez buzení a…“ „Nech toho.“ Odtáhl ruku. „Tak to ale bylo. A já ji miluju – milovala jsem – ne, miluju. Miluju ji takovou, jaká je, do poslední částečky, miluju na ní všechno a vždycky budu. Tak se to dělá, na tom, koho máme rádi, milujeme všechno, ne jenom ty hezké věci.“ „Přitom se ale na ty hezké věci soustředíš, myslíš na ně a zdůrazňuješ je, a zároveň se snažíš nevšímat si těch nepěkných.“ „Tak to děláš ty.“ „To je pravda,“ souhlasil. Víčka mu začínala těžknout. Říkal si, jestli nebude mít problémy s usínáním, jenomže byl vyčerpaný, a navíc měl pocit, že když se poddá spánku, třeba se vzbudí vzpružený novým porozuměním a čerstvým náhledem na věc, vyzbrojený něčím, co by mu pomohlo čelit vracející se bolesti v hrudi. „Všechno se děje z nějakého důvodu, nemám pravdu?“ Čekal, doufal v tiché „Ano“. Jenomže Claire neodpověděla. Dotkl se jejího stehna, aby ji drobným pošťouchnutím vybídl k odpovědi. Nejspíš usnula.
103
bray_pisen_pro_issy.indd 103
14.11.2018 9:31:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255927