„Ano, zřejmě musí být!“ Přemýšlel o všech těch dokonalých dětech, které po celém světě umírají, které umírají přesně v tu chvíli, kdy tu s Claire leží ve tmě, zoufale smutní, ale přitom jsou v teple, v bezpečí a spolu. Zajel rukou na její stranu postele a nechal ji spočinout na hedvábně hladké látce, která jí zakrývala stehno. Když nijak nezareagovala, začal jí po něm v hladivých kroužcích přejíždět sem a tam. „Neměň její život,“ řekla. „Issy nebyla dokonalá. Nechtěla nosit brýle, schovávala je a předstírala, že neví, kde jsou. Malovala po zdech a ječela pokaždé, když se jí myly vlasy. Teprve od půl roku spala celou noc bez buzení a…“ „Nech toho.“ Odtáhl ruku. „Tak to ale bylo. A já ji miluju – milovala jsem – ne, miluju. Miluju ji takovou, jaká je, do poslední částečky, miluju na ní všechno a vždycky budu. Tak se to dělá, na tom, koho máme rádi, milujeme všechno, ne jenom ty hezké věci.“ „Přitom se ale na ty hezké věci soustředíš, myslíš na ně a zdůrazňuješ je, a zároveň se snažíš nevšímat si těch nepěkných.“ „Tak to děláš ty.“ „To je pravda,“ souhlasil. Víčka mu začínala těžknout. Říkal si, jestli nebude mít problémy s usínáním, jenomže byl vyčerpaný, a navíc měl pocit, že když se poddá spánku, třeba se vzbudí vzpružený novým porozuměním a čerstvým náhledem na věc, vyzbrojený něčím, co by mu pomohlo čelit vracející se bolesti v hrudi. „Všechno se děje z nějakého důvodu, nemám pravdu?“ Čekal, doufal v tiché „Ano“. Jenomže Claire neodpověděla. Dotkl se jejího stehna, aby ji drobným pošťouchnutím vybídl k odpovědi. Nejspíš usnula.
103
bray_pisen_pro_issy.indd 103
14.11.2018 9:31:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255927
„Bylo by hezké,“ řekne Ian, „kdybyste všichni mohli ještě chvilku naslouchat.“ Děti začínají být neklidné, a tak si musí pospíšit a uzavřít dnešní lekci, dokud mu věnují pozornost. „Nadcházející týdny a měsíce budou obtížné. Ale ve smutných časech přicházejí výjimečná požehnání. Musíme vyhlížet drobné milosti. Ví někdo, co to je? Dnes ráno jsem si o nich četl v přednášce z naší konference. Drobné milosti jsou útěchy, drobná znamení, že na nás náš Nebeský Otec myslí a snaží se nám požehnat. V té přednášce, co jsem četl, byl příběh o vojákovi, kterého zabili v Iráku. Poté, co jeho ženu informovali o jeho smrti, jí od něj na Vánoce přišlo přání a dopis: to byla drobná milost od Nebeského Otce.“ „Nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby Nebeský Otec zabránil tomu, aby ten voják zemřel?“ „Nepochopil jsi, o co tady jde, Almo. Nebeský Otec nemůže vždycky zabránit tomu, aby došlo ke špatným věcem, nemůže zasahovat do lidských skutků, zato ale může vždycky poskytnout útěchu.“ „Pokud ale někdy může špatným věcem zabránit, proč se radši rozhodne, že jim nezabrání?“ „Jednoho dne pochopíme, proč dochází ke špatným věcem, a všechno nám bude dávat smysl.“ Jacob se Ianovi na klíně zavrtí. Zvedne ruku nad hlavu a mává s ní, jako by byl ve škole a snažil se upoutat pozornost učitele. „Já vím, tati. Vím, jaké to je. Je to jako v ‚Šípkové Růžence‘, kdy tam přijde ta hodná kmotřička víla a řekne, že tu kletbu nemůže zrušit, ale může ji zmírnit. Že jo, že je to tak, tati?“ „No… asi ano, až na to, že my nevěříme na zlá kouzla ani kletby. A kněžství je moc svěřená Bohem, ne kouzlo. A víly nemohou být nositelkami kněžství, protože jsou to holky – 104
bray_pisen_pro_issy.indd 104
14.11.2018 9:31:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255927
ale ano, asi to je trochu jako v ‚Šípkové Růžence‘. Tak, a teď jak s pohřbem? Má někdo nějaký nápad, něco speciálního, co bych měl během obřadu zmínit?“ „Chtěla bych připravit takový ten film z fotek z Issyina života,“ ozve se Claire. „Večer se tu zastaví sestra Stevensová, aby mi s tím pomohla.“ „Dneska je ale pondělní večer. Měla by být doma se svou…“ „Nežádala jsem ji o to. Nabídla se mi, když jsem jí dopoledne volala. Ví, jak se to dělá, dělá tyhle filmy z fotek u sebe v počítači a pak je e-mailem posílá do Utahu, aby její rodiče viděli svoje vnuky.“ „Možná to nebude povolené.“ Ian vstane a vytáhne z knihovny Církevní příručku. „Není to nic složitého, jenom pár fotek Issy doprovázených hudbou,“ přidá se Alma. „Viděl jsem v televizi, že to lidé na pohřbech dělávají. Mohli bychom použít ‚Nikdy nebudeš kráčet sám‘.“ Odkašle si a začne zpívat. „Až kráčet budeš bouří, hlavu zpříma nes.“ „Psst, snažím se soustředit.“ Ian najde oddíl pojednávající o pohřbech a začne si ho číst. Nikdo nic neříká. Všichni čekají, až promluví. Zavře Příručku a vrátí ji zpět do knihovny. „Není to povolené.“ „Můžeš udělat výjimku,“ domáhá se Claire. „Nemůžu. Lidé by si mysleli, že jsem pokrytec. Mysleli by si, že mám jedna pravidla pro naši rodinu a druhá pro všechny ostatní.“ „Nebudou to vědět,“ řekne. „Taky jsi to nevěděl, dokud ses nepodíval. Vsadím se, že to neví ani nikdo jiný.“ „Vytvořili bychom precedens.“ „Jenomže lidé jsou většinou staří, když umřou, ne?“ přidá se Zipporah. „U starých lidí to není tak zlé, ne? Proto si taky 105
bray_pisen_pro_issy.indd 105
14.11.2018 9:31:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255927