Bakly – V objetí smrti
sledovali všechny vstupy na jeho pozemky. Proto o nich nevěděli. Tady definitivně skončili. Možná, možná by se ještě dokázali ztratit v parku a utéct, mihlo se Valerovi hlavou. Bakly místo ústupu zrychlil, v rukou teď nedržel scramasaxy, ale válečná kladiva. Valer nechápal, kde je vzal, ale teď na to nebyl čas. Bakly po schodech téměř vyletěl, přihrbený nelítostný býk rozhodnutý prorazit za každou cenu. Valer s Kyrizim se k němu připojili každý z jedné strany, proti nim hradba štítů. Muž, na kterého měl Bakly v dalším okamžiku zaútočit, se instinktivně přikrčil, Bakly si ale v poslední chvíli vybral sousedního. Bleskově zasekl hrot kladiva do pravého okraje štítu, trhnutím mužův kryt rozevřel jako lasturu, dvěma bleskovými údery tam a zpět pošramotil muže, mezi něž se vtlačil. Jednolitost bariéry se v mžiku rozpadla, Valer s mečem v jedné a dýkou ve druhé ruce se vtlačil do právě vzniklé mezery. Bod do slabin, úder záštitou do helmy, ocel zazvonila o ocel, čepel mu sjela po paži, ale nárameník ránu odklonil a vydržel. Navalil se na nejbližšího protivníka, okamžik přetlačování, náhle ustoupil tlaku, muž se ve snaze získat rovnováhu vytočil a Valer ho bodl do zad. Rozkazy, chroptění, řev. Původní obranná linie se změnila v jedinou děsivou nepřehlednou skrumáž, Valer ztratil přehled o širším okolí, snažil se jen příliš nevzdalovat od Baklyho, vířícího jako krvavé tornádo. Běsnění pominulo, najednou uslyšel vlastní dech, chrčivé vyčerpané oddechování. Vytřel si krev z očí, na schodech se na nohou drželi jen oni tři. Z Baklyho krví černé tváře svítilo bělmo jeho očí, na jednom z kladiv za oční důlek visela lidská hlava. „Jdeme,“ zavelel. Valer zalétl pohledem do parku. Kolik mužů se sem teď stahovalo ze svých stanovišť? Kolik jich na ně čekalo uvnitř? Na hranici světla a stínu se zastavil stín s kuší, přiložil ji k rameni 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255924
Miroslav Žamboch
a vzápětí klesl k zemi, za ním temná silueta, odlesk odhalil krátkou čepel v její ruce. Zbytek jeho lidí je následoval, to bylo dobře. Bakly s Kyrizim už mizeli ve dveřích, Valer dál nečekal a spěchal za nimi. Prostorným sálem ozářeným množstvím petrolejových lamp se k nim sbíhali ozbrojenci. Bakly bez zaváhání zrychlil, aby zaútočil dříve, než se zkoordinují. Někdo něco křičel, ale Valer význam slov nevnímal, jen se s Kyrizim na sebe podívali a kryli Baklymu boky. Nikdy dříve by je nenapadlo, že tři muži mohou napadnout takovou přesilu. Tupé zarachocení, to z kladiva sklouzla lidská hlava, aby jeho zoban vzápětí prorazil helmu i lebku jiné hlavy. Valer paríroval jedovatý bod, skluzem zkrátil vzdálenost, nechal se zdánlivě zatlačit dolů a bodl muže do slabin, vzápětí ťal do kyčle chlapa, kterému se se štěstím podařilo odvrátit Baklyho dvojitý útok. Obránci rychle pochopili, že jako jednotlivci nemají šanci, a snažili se je obklopit a zaútočit z více stran současně, ale nedařilo se jim to. Bakly rozbíjel jakákoliv uskupení a Valer s Kyrizim likvidovali ty, co se otřesení snažili ďábelskému mlýnku na maso uniknout. Krátká pauza, sténání raněných, syčení hořícího oleje vylitého na mramor. Poslední dva z Perleurových mužů v sále se šokovaně rozhlédli, kaluže krve, nehybná těla, zmrzačení snažící se odplazit pryč. Podívali se na sebe a bez dalších slov vyrazili okolo stěn pryč k východu. „Bude někde nahoře. Schovávat se za poslední hradbou svých lidí,“ podařilo se Valerovi říct, když konečně popadl dech. „Nebo dole,“ dodal. Bakly zavrtěl hlavou. „Nahoře, nechce, aby se vědělo o tom, co je dole.“ Vykročil k protějšímu východu ze sálu, za kterým se podle plánů skrývalo hlavní schodiště paláce. Valer si všiml, že velký muž za sebou zanechává krvavé šlépěje. Ohlédl se za sebe. On a Kyrizi také. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255924
Bakly – V objetí smrti
Na širokém schodišti zdobeném po stranách sochami bájných zvířat z leštěného mramoru potkali další muže s meči v rukou. Měli sem postavit pár lučištníků nebo chlapů s kušemi, napadlo Valera. Obránci si asi ale neuvědomili, jak je vnitřní prostor paláce rozlehlý, a teď za to pykali. Zpoza sochy v mezipatře se nečekaně vynořil ukrytý muž a pokusil se Valera probodnout zezadu. Valer reagoval, jako by něco takového očekával. V otočce se kryl dýkou. Sice dokázal čepel odvést jen mírně stranou, ale to stačilo – sklouzla po kroužkové košili pod černou halenou. Pokračováním rotačního pohybu dostal do akce meč, sekl muže do boku a vzápětí bodl do podbřišku, ve správném okamžiku pak trhl paží do strany. Ne příliš pozdě na to, aby čepel uvázla v těle, ne příliš brzy na to, aby muž byl dál schopný boje. Na Baklyho se řítili tři muži v jedné linii, Kyrizi zaujal pozici, aby mu kryl levou stranu. Bakly, i když se to zdálo nemožné, ještě víc zrychlil spurt do schodů, jako by se srážky nemohl dočkat. V posledním okamžiku poklesl v kolenou, krytem, který byl spíš úderem na čepel, vychýlil směr útoku nepřítele, v urychleném tempu nabral ramenem muže těsně pod úrovní pasu, vymrštil ho tak do vzduchu směrem k zábradlí. Muž do něj narazil, nedokázal se zachytit a jeho pád se změnil v konečný let dolů do přízemí. Kyrizi zaútočil na útočníka nejvíc vlevo, fintou ho vyprovokoval k protiútoku, unikl snížením postoje, současně využil své pozice na schodišti k seku na přední nohu. Zasáhl, muž ztuhl, v dalším okamžiku skončil s přeťatým předloktím. Třetí muž se nedokázal vypořádat s brutálním úderem a neudržel kryt, umřel s hrotem druhého kladiva zaraženým v hrudníku. Bakly zbraň jediným pohybem doprovázeným praštěním žeber vytrhl z těla. Valer se podíval na schodiště za ně. Už nebylo bílé, krev stékala z jednotlivých stupňů v tmavě červených pramíncích. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255924