Bakly – V objetí smrti
sledovali všechny vstupy na jeho pozemky. Proto o nich nevěděli. Tady definitivně skončili. Možná, možná by se ještě dokázali ztratit v parku a utéct, mihlo se Valerovi hlavou. Bakly místo ústupu zrychlil, v rukou teď nedržel scramasaxy, ale válečná kladiva. Valer nechápal, kde je vzal, ale teď na to nebyl čas. Bakly po schodech téměř vyletěl, přihrbený nelítostný býk rozhodnutý prorazit za každou cenu. Valer s Kyrizim se k němu připojili každý z jedné strany, proti nim hradba štítů. Muž, na kterého měl Bakly v dalším okamžiku zaútočit, se instinktivně přikrčil, Bakly si ale v poslední chvíli vybral sousedního. Bleskově zasekl hrot kladiva do pravého okraje štítu, trhnutím mužův kryt rozevřel jako lasturu, dvěma bleskovými údery tam a zpět pošramotil muže, mezi něž se vtlačil. Jednolitost bariéry se v mžiku rozpadla, Valer s mečem v jedné a dýkou ve druhé ruce se vtlačil do právě vzniklé mezery. Bod do slabin, úder záštitou do helmy, ocel zazvonila o ocel, čepel mu sjela po paži, ale nárameník ránu odklonil a vydržel. Navalil se na nejbližšího protivníka, okamžik přetlačování, náhle ustoupil tlaku, muž se ve snaze získat rovnováhu vytočil a Valer ho bodl do zad. Rozkazy, chroptění, řev. Původní obranná linie se změnila v jedinou děsivou nepřehlednou skrumáž, Valer ztratil přehled o širším okolí, snažil se jen příliš nevzdalovat od Baklyho, vířícího jako krvavé tornádo. Běsnění pominulo, najednou uslyšel vlastní dech, chrčivé vyčerpané oddechování. Vytřel si krev z očí, na schodech se na nohou drželi jen oni tři. Z Baklyho krví černé tváře svítilo bělmo jeho očí, na jednom z kladiv za oční důlek visela lidská hlava. „Jdeme,“ zavelel. Valer zalétl pohledem do parku. Kolik mužů se sem teď stahovalo ze svých stanovišť? Kolik jich na ně čekalo uvnitř? Na hranici světla a stínu se zastavil stín s kuší, přiložil ji k rameni 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255924