Následné hlášení slečně Brodieové nereprodukovalo tento rozhovor v úplnosti. „Řekly jsme slečně Mackayové, jak máte ráda umění,“ uvedla ovšem Sandy. „To nepochybně,“ odvětila slečna Brodieová, „ale ,mít rád‘ tu není vhodné slovo, výtvarné umění je moje vášeň.“ „Přesně tak jsem to řekla,“ ubezpečila ji Sandy. Slečna Brodieová se na ni podívala, jako by tím chtěla říct to, co už předtím skutečně dvakrát řekla: „Jednoho dne, Sandy, to na můj vkus přeženeš.“ „V porovnání s hudbou,“ dodala Sandy a zamrkala na ni prasečíma očkama. Koncem velikonočních prázdnin se rok nabitý sexem završil tím, že Jenny při osamělé vycházce natrefila na chlapíka radostně se obnažujícího na nábřeží u Water of Leith. Oslovil ji: „Pojď se podívat.“ „Na co?“ otázala se Jenny a přistoupila blíž v domnění, že třeba na zemi našel ptáče vypadlé z hnízda nebo tam objevil nějakou zvláštní rostlinu. Když se dozvěděla pravdu, unikla z místa bez újmy – ač též bez dechu – a nepronásledována, načež ji vyděšená rodina okamžitě zahrnula útěchou a přiměla ji srkat čaj dostatečně oslazený na to, aby zahnal protrpěný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255913