mladá léta, čas, kdy jsem byla jako vy, mladá nevinná novicka, bezelstná a snadno manipulovatelná. Vězte, že právě tady, v téhle staré budově, jsem strávila svůj noviciát. Na tu dobu mám mně tak drahé vzpomínky. Drahé i hořké, to přiznejme, protože ne všechno byla procházka růžovou zahradou.“ Její Velebnost mi právě připomněla, že dokonce i růže vroubící cesty mají trny, které člověka mohou poškrábat. „Kdo může vzpomínat na mládí, a nepociťovat přitom stud,“ pokračovala. „Kolik věcí jsme udělaly nebo naopak ze zbabělosti neudělaly, když jsme byly mladé? Mládí nás činí náchylnými k nezodpovědnosti, ale také nezkušenými a bázlivými. Vy, sestro Agnès, myslíte, že jsme těmi, kým jsme byly? Myslíte, že ve zkrouceném kmeni olivovníku je možné vidět onen pružný, něžný výhonek, jímž kdysi byl? Myslíte, že ve stáří se nám dají přisuzovat chyby, kterých jsme se dopustily jako mladé? Jestliže jsme se chyb dopustily, proč to, co dnes může vypadat jako věrolomnost, jsme tehdy mohly považovat jen za malé zlo?“ Upřímně řečeno jsem nevěděla, co odpovědět. Možná proto, že jsem byla mladá, a tedy nezkušená a bázlivá, možná proto, že jsem stále nechápala, co chce tím vším říct. Její Velebnost díky Bohu nepatřila k ženám, které potřebují odpověď od svého protějšku, aby mohly pokračovat v rozmluvě; dělala si všechno po svém. „Neopatrnost se obvykle platí draze, na to bychom nikdy neměly zapomínat. Některým věcem je dobře tak, jak jsou, srovnané v truhlici zapomnění, a není třeba se v nich přehrabávat.“ V jednom rohu sadu se zvedal menší pavilon, kde byl nevelký bazének sloužící jako umyvadlo. Pokaždé, když mnišky musely opustit každá svou práci a shromáždit se k modlitbě nebo
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255887