98
INTERPRETACE
země. Jen už by se němá síla a polibky netýkaly naší výchovy, ale přímo našeho zplození.173 Co ještě vybrat z Mörchenova komentáře? V otázce ročních dob jsme zajedno. Pak M. probírá to společné „květu, vinnému listu, plodu“, tedy to, že vyjadřují pokaždé ono „pestré zjevené“, pomocí odkazů na různé Rilkovy texty, kde se hovoří o „tmě“ a „světle“. Jedna Rilkova představa se ale možná hodí, a sice že „‚už stvořené dítě rostliny ještě jednou musí do země, aby se mohlo rozvinout ve vrchním světě. Není zrozeno jednorázově jako dítě lidí nebo zvířecí mládě, nýbrž dvakrát, ve dvou říších; zhotovené nejprve v oné podzemní hloubce, v níž se ještě jednou zabije, je rozbit jeho prapůvodní tvar, aby potom dosáhlo do našeho bytí, aby sdílelo naši existenci ve slunci, – takže, co pro nás znamená ‚smrt‘, je pro něj ještě zahrnuto v tom, co pro nás znamená život‘“ (M., s. 140) – v sonetu je to naopak tak, že mrtví plodí či pomáhají plodit ještě v zemi, když už plodili jako živí nahoře. „Mrtví v zemi“ – to má být podle M. „hlavní téma poslední fáze Rilkovy poezie“. Ano. Další vývody, že být mrtev je „návrat do celosti“ apod. jsou podle mě vy soce nejisté. Z Rilkova zpodobení mrtvých spíš plyne, že nejsou o moc lepší než zaživa: žárlí na naše mládí, možná nám až vyhrožují (vždyť to M. zmínil onou „sevřenou pěst“ plodu), sami souloží v říši tmy a svými lesklými plody nám připomínají naši smrtelnost. M. se do této „rodičovské“ či generační me tafory nepouští a raději ji převede na kolej kritiky člověka pracujícího (homo faber), který se soustřeďuje na síly civilizace a techniky, když skutečné síly jsou v univerzu (země, moře, stromy, hvězdy…) – pro takovou narážku není v básni žádný podklad. E.LEISI žádná roční období roku nenachází: že květ, list vína, plod nemluví jen řečí roku, chápe jako „věčnost a zrušení času“. Že my s květem, listem vína a plo dem „umgehen“, zacházíme, znamená, že „my *lidé si nárokujeme něco (např. plod), co není primárně lidem určeno, nýbrž je mnohem spíše součástí orfického koloběhu země“ (s. 101) – napsat něco takového o sonetu věnovaném vztahu živých a mrtvých, to už chce opravdu sebevědomí. Stejně jako Mörchen připomíná i Leisi, že „mrtví u kořenů“ se objevují ve Valéryho Cimetière marin, který Rilke přeložil.
173 Viz opět Freudovo rozlišování tzv. smyslného (němá síla) a tzv. něžného proudu (polibky), jež se mají v milostném aktu sjednotit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255663