Proč jsem se stal ladičem pian (Ukázka, strana 99)

vili jsme se a v tom slyším z útrob domu mužský hlas: „Jakým přijel autem?“ Ještě jsme stáli mezi dveřmi, když okolo nás proběhla asi dvanáctiletá dívka. Na ulici se hned otočila, vběhla zpět do domu a křičela: „Žádné tu není!“ Tentýž mužský hlas, jí velmi zklamaně odpověděl: „Cože, on nemá auto, on je tu pěšky?!“ Ten pán ani nepřišel se se mnou přivítat, přestože ladění u mě objednával právě on. Neobjevil se po celou dobu, po kterou jsem ladil jejich pianino. Protože nemám auto! Nestál jsem mu ani za to, aby mne pozdravil.

Ačkoli žijeme v novém tisíciletí a moderní době, strach, ostražitost a nedůvěra je v nás zakořeněna velmi silně. Mezi kolegy je zvyk si vypomáhat. Nemáme-li nějaký potřebný dílek do klavíru a nemají‑li ho ani v továrně, obtelefonujeme kolegy a do doby, než ho zakoupíme, si ho vypůjčíme.

Jednou mi chyběly silnější ladící kolíky, než jsou potřeba při běžné výměně. V továrně zrovna požadovanou sílu neměli, a tak do doby, než mi potřebný materiál zaslali, jsem si je půjčil od kolegy. Při vracení jsme si dali zase schůzku v té samé restauraci jako předtím.

Položil jsem krabičku se sadou kolíků na stůl. Je to malá úhledná krabička, kde je vzorně naskládaných 250 ladících kolíků. Otevřel jsem ji před kolegou se slovy: „Síla a délka je stejná, ale barva je jiná.“ Shodou okolností to bylo právě ve chvíli, kdy se k nám blížil číšník. Při pohledu na otevřenou krabičku 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255053

ho chytil hysterický záchvat. Položil pivo na vedlejší stůl a začal pobíhat mezi stoly a vykřikoval: „Atentát!

Atentát! Předávají si tady munici. Zavolejte policii!“ Vyváděl tak, že nebyl k uklidnění. Rozruch z toho byl veliký. Naštěstí se tato aféra obešla bez policie, protože se nám ho podařilo společně s jeho kolegou a ostatními hosty uklidnit.

Při další návštěvě této restaurace jsem mu pro jistotu předem hlásil, že dneska nemám žádnou munici. Celá zpočátku hrůzostrašně vypadající aféra se obrátila v legraci.

Ovšem ke střílení u pianina také došlo…

V jižních Čechách jsem při rozebírání jednoho pianina narazil na díru ve vrchním rámečku nad klávesami. Další díra byla v rezonanční desce v té samé výšce.

Dírka byla i v látce, která kryje zezadu rezonanční desku.

Zajímal jsem se o původ oněch dírek a majitelka nástroje mi to velmi ochotně vysvětlila. Její otec hrál na klavír a za ním v místnosti došlo k přestřelce. Jedna z kulek ho jen tak tak minula. Na důkaz, že mluví pravdu, inkriminovanou kulku přinesla. Tatínek si ji schoval na památku. Od té doby ji ukazoval vždy, když hrál.

Přitom žádal přítomné, aby odložili pistole a případné jiné zbraně na piáno.

Jednou z nejhorších vlastností zákazníků, která mi úplně nejvíc komplikuje moji práci, je přílišná aktivita.

Nikdy mi nevadilo, když mne pozorují, co dělám, jak to dělám, kam si odkládám nářadí a všechny opravářské „serepetičky“. Bylo mi vždy jasné, že rozebraný klavír není k vidění tak často a že mnoho lidí tuto činnost vidí 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255053

prvně v životě. A na druhou stranu, i já rád sleduji reakce těch, kdož se na mě dívají.

Nejzvědavější jsou děti. Nikdy nezapomenu na jednu holčičku v mateřské školce. Potichu přišla, opřela si bradičku a ucho o piáno a pozorně, bez hnutí, mne sledovala. Když jsem skončil, zase stejně jak přišla, tak potichu zmizela.

Nejpříjemnější zákazníci jsou ženy. Ty mi většinou vydají požadovaný suchý hadr na prach, vysavač a jdou si po své práci. Výjimky však existují i tady.

Požádal jsem zákaznici o mýdlo, abych namazal dřevěné táhlo u pedálu. Mezitím jsem vyndal klávesy a věnoval se plstím pod nimi. Najednou slyším šplouchnutí.

Otočím se a s hrůzou zjišťuji, že aktivní dáma vytvořila v kbelíku mýdlovou vodu a do tohoto roztoku v nestřeženém okamžiku ponořila několik kláves ve snaze je umýt.

Shodou několika šťastných náhod nedošlo k velké škodě. Vody nebylo moc. Paní neponořila klávesy jejich přední částí, kde je slonová kost, nákližky a kašmírové vypouzdření. Naštěstí skončily v mýdlové vodě jen zadní částí tak, jak je vzala do ruky. Protože mechanika byla abstraktová, z kláves se odklížily jen proužky plstí.

Od té doby sebou nosím neustále v nářadí kousek mýdla.

Ovšem samostatnou kapitolou zákazníků jsou muži.

Pozorují mne se zájmem mou práci a podle své nátury a nálady se mnou diskutují, vyptávají se a v nejhorších případech chtějí pomáhat.

S velmi nepříjemným pocitem dodnes vzpomínám 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255053