Jako první doběhl na místo Standa Kuře. Začal ubožáka vytahovat. Přiběhli ostatní. Pomohli ho vytáhnout na zem. Bohužel už mu nebylo pomoci. Tato událost poznamenala několik dalších dnů. Nikdo neoplýval dobrou náladou. Přijela místní kriminálka. Vyšetřovali, jak došlo ke smrti místního člověka, který neměl v cukrovaru vůbec co dělat. Za pár dní Standa přiběhl s vyvalenýma očima. Všem vyprávěl: „Představte si, že jsem se šel včera odpoledne projít po okolí. Najednou jsem zjistil, že jsem uprostřed vesnice. Na tom by nebylo nic divného. Ale snad celá vesnice byla na nohou. Nejdříve jsem se lekl, co se děje. Oni se na mne vrhli. Vlekli mě ke stolům, které měli postaveny venku pod stromy. Tam mě přinutili, abych si sedl. Začali mi nalévat. Nejdřív rakiji, pak jejich domácí víno, pak začali hodovat. Naložili mi nějaké speciality na talíř. Uklidnil jsem se. Začal si pochutnávat. Pak jsem se zeptal, kde je nevěsta se ženichem. Všichni se chechtali. Pak mi jeden z nich, co seděl vedle mne, vysvětlil, že oslavují smrt toho chlapa, co ho to umlátilo v cukrovaru. Málem jsem se udusil, když jsem pochopil, co mi říká. Všichni řvali smíchy. Pak mi vysvětlili, že to byl místní mafián, který je terorizoval. Všichni si oddychli, že už budou moct volně žít. Měl jsem v sobě tolik alkoholu, že jsem začal juchat s nimi. A teď nevím, jestli jsem měl juchat nebo ne. Jestli na to nějak nedoplatím. Doufám, že na mne všichni hodně rychle zapomenou. Musím však říct, že jsem zjistil, že místní umějí žít, když chtějí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254552