Napište tyto dopisy, které půjdou zvláštní kurýrní poštou do vašich zemí, jak sami znáte za vhodné; ale přimlouval bych se za to, že by se z nich mohla vyčíst všechna velkorysost, s jakou jsme s vámi zacházeli. Nejde tu o nic než o možnost, kterou máte. Aby i sýčkové s nejčernějšími pohledy museli mlčet. Samo sebou, není možné vás nutit. A ani by to nebylo etické. Očekáváme, že to uděláte sami. Pohleďte, jaká nádherná loď vás čeká!“ (Panu Bettleheimovi zvlhly oči; pohled na loď mu proplouval slzami.) „Dívejte se na moře, které je připraveno nést tuto loď k cíli, jaký jste jí vy i my určili. Konec této cesty už není v nedohlednu. Pokud jde o text telegramů vašim příbuzným ohledně poslední částky, je přiložen k listům papíru, který vám stráže rozdají. Přimlouvám se za to, abyste zbytečně neotáleli. Tak jako jsou tvrdé a neústupné vaše úřady, zejména pokud jde o zahrnutí jedné naší významné vojenské osobnosti do kontingentu výměny, tak jsou – jako v ozvěně – neústupná i naše vyšší místa. Proto, prosím potřetí, zaplaťte a napište.“ Každý strážce opravdu podal všem papír a obálku, vždy v jiné barvě nebo alespoň v odlišném odstínu. „Zač nás máte, myslíte si opravdu, že jsme padlí na hlavu?“ vykřikl Rappaport-Lieben, ale pánové Klarfeld a Landau ho stroze okřikli, takže to pan Brenske mohl přejít, jako by se nic nestalo. „Můžete se vrátit na svá místa a psát.“ Všichni psali, kromě dvou lidí, a to byl Rappaport-Lieben, který byl bílý jako křída, a Kateřina Horovitzová, která neměla komu psát, protože všichni její příbuzní byli už notnou dobu mrtví. V duchu si přibližovala obraz rabína Dajema z Lodže, hledala v jeho slovech a nacházela; bylo to téměř v souladu
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254488