98
Církevní dějiny II – Novověk
přívrženci Nové víry se chystají ke spiknutí proti řečené Jeho Milosti a jeho vládě a narušit klid jeho poddaných a Paříže“.223 Na základě této zprávy byla uvedena do pohotovosti městská milice – nikdo však nedal příkaz k vraždám. Jisté je jen to, že Colignyho vražda 24. srpna byla spáchána oddílem, který osobně vedl vévoda de Guise, který také, patrně pod heslem „Král tomu chce“, rozpoutal následný masakr, jenž se z Paříže rozšířil i do dalších měst. Karel IX. již 26. srpna převzal před parlamentem odpovědnost za atentát na admirála, odůvodňoval to však Colignyho konspirací proti své osobě – vše ostatní ale měly být spontánní masakry.224
Král i jeho matka přišli o veškerou důvěryhodnost. Vyvraždění hugenotských předáků mělo jediný efekt – reorganizaci hnutí, jež dávno přestalo mít pouze náboženský rozměr. Na jihu Francie vznikla kalvinistická provincie, jejíž cíle byly vyhlášeny v prosinci 1573 na shromáždění v Millau: o odtržení od koruny účastníci neuvažovali a neměli „jiný cíl než slávu Boží, příchod Kristova království, dobro a službu této koruně a společnému blahu království“. Faktem byl oživený separatismus jihu Francie225 a takřka permanentní občanská válka, nad níž dvůr ztratil veškerou kontrolu. Až v květnu 1576 se podařilo novému králi Jindřichovi III. (1574–1589) a jeho matce přivést obě strany k příměří. To potvrzovalo aktuální převahu hugenotů, a proto nově vydaný edikt z Beaulieu činil kalvinistům zcela mimořádné ústupky. To ovšem jen popudilo Guisy a jejich spojence a vedlo k založení Svaté ligy. V jejím čele stanul syn vévody Františka Jindřich I. Guise. Liga efektivně působila až do počátku devadesátých let a nejprve bojovala za dvojjediný úkol: navrátit lotrinskému rodu ztracené postavení a odstranit důsledky ediktu z Beaulieu. Lze ji do jisté míry chápat i jako reakci na hugenotskou autonomii na jihu království, po smrti králova bratra Františka z Anjou se však stala již čistě mocenským nástrojem, jak za každou cenu zabránit tomu, aby jediný legitimní dědic Jindřich Navarrský převzal trůn. Tomuto účelu mělo sloužit i spojenectví se Španělskem, což se ale stalo v jistém smyslu osudným. Zkáza španělské flotily, tzv. Armady, u anglického pobřeží na jaře 1588 oslabila habsburskou pozici a ligistický vůdce začal být nepříjemnou a obávanou zátěží pro samotného krále. Na příkaz Jindřicha III. byl tedy vévoda
223 224
225
Cit. dle Kupisch, K. Coligny. Eine historische Studie. Berlin: Lettner, 1951, s. 182. Literatura k bartolomějskému masakru je pochopitelně hojná. Z ní alespoň nejnověji Crouzet, D. La nuit de la Saint-Barthélemy. Un rêve perdu de la Renaissance. Paris: Fayard, 1994; Widmann, S. P. Die Bartholomäusnacht des Jahres 1572. Wolfenbüttel: Melchior, 2006; Jouanna, A. – Bergin, J. The SaintBartholomew’s Day massacre. The mysteries of a crime of state. Manchester: MUP, 2015. V češtině je k dispozici práce Jouannová, A. Bartolomějská noc. Zločin v zájmu státu, 24. srpen 1572. Praha: Garamond, 2010. K tomu srov. Ferro, M. Dějiny Francie, s. 106; Delumeau, J. Naissance et affirmation de la Réforme. Paris: PUF, 1965, s. 181, a Jouanna, A. La France du XVIe siècle 1483–1598. Paris: PUF, 1996, s. 506.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254457