Poněvadž ale lékař zjistil citlivost jeho oka na rozdíly v ostrém jasu a temném stínu, pátral zevrubněji po povaze slepoty a navrhl posléze operaci očí. Ta se vydařila, pacient prohlédl, ale jinak, než lékař předpokládal. Neviděl věci, smysluplné tvary, ale shluky barev, tvarů, pohybů, které nedávaly smysl a vyvolávaly v mysli dotyčného mučivý chaos. Sacks charakterizuje tuto situaci slovy, že došlo už k čití, ale ještě ne k vnímání. Přesněji vyjádřeno: Smyslové orgány reagovaly adekvátním podrážděním a vzruch byl veden transdukcí do mozku. Mozek ale nedokázal tam dovedené počitky zpracovat tak, aby vznikly smysluplné vjemy, podle kterých se lze v okolním světě orientovat. Tak například ošetřující lékař vyvolával shluk matoucích počitků – ale že je to on, si pacient uvědomil, až když zavřel oči a slyšel jej promluvit.
V posledních dvou desetiletích nabývá na významu takzvaný synteticko-konstruk tivistický přístup ke vnímání. Je prokazováno, že většina našich vjemů, minimálně za určitých okolností, přesahuje možnosti jejich výkladu orgánově fyziologickými pochody (dráždění receptorů – transdukce – centrální mozkové zpracování). Představme si třeba geologa dívajícího se na kámen. Do jeho vnímání vstupuje celá řada zřetelů, plynoucích z jeho obsáhlého vědění. S vjemem v užším smyslu slova se mu automaticky propojuje pojmenování a kategorizace tohoto kamene, povědomí o pravděpodobném místě jeho nálezu atd. Vjem je v takovém případě konstruktem, syntetizujícím výsledek fyziologických pochodů s osobními zkušenostmi, badatelskými záměry, diskusemi s jinými odborníky apod. Ale podobně je tomu například i tehdy, když znalec hudby poslouchá melodii Dvořákovy symfonie, ochutnávač vína vnímá chuť nové odrůdy apod. Ve všech těchto případech je synteticko-konstruktivistický charakter vnímání podstatný.
1.2 Smyslové modality Již Wilhelm Wundt (viz druhá část knihy) v první psychologické laboratoři věnoval mimořádnou pozornost smyslům, receptorům a výsledkům jejich aktivace – počitkům. A podle toho, který smyslový orgán je drážděn, tedy jaký druh počitku vzniká, rozlišoval smyslové modality. V současnosti dělíme smyslové orgány/receptory na exteroreceptory, proprioreceptory a visceroreceptory. Jak ale uvidíme dále, výzkumy přinášejí poznatky dovolující dělení mnohem jemnější.
1.2.1 K rozlišování druhů receptorů Exteroreceptory
Poskytují nám informace z okolního prostředí, respektive z povrchu těla. Patří sem jednak zrak, sluch a čich, fungující na základě proximity – tedy vysílání určitých energií ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254427