KINESIOTAPING Přetížení pohybového aparátu a následná bolest či omezení hybnosti jde často ruku v ruce s neekonomickým zapojením jednotlivých svalových skupin, ať už při běžných denních aktivitách, či při sportu. Trend dnešní doby, kdy je redukce pohybu znatelná již od základních škol a přechází často do dospělosti v sedavý způsob zaměstnání, pak jen potvrzuje předpoklad absence kvalitních stimulů pro svalovou aktivitu a tedy i fyziologickou práci celého pohybového systému. Alternativní metodou v terapii těchto obtíží, která má tradici již v 70. letech minulého století, je čím dál populárnější kinesiotape. Autorem samotného kinesiotapingu (jinak také K-tape, kinesiotape) je japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase. Do Evropy se K-tape dostal z USA asi před deseti lety a využívá se jak ve sportu, tak v rehabilitaci či ortopedii [Kobrová, Válka, 2012]. Jako první se využívaly rigidní pásky, které jsou primárně určeny k podpoře a stabilizaci segmentu. Jejich aplikace s sebou přináší jistá omezení v rozsahu pohybu, v určité míře zkrácení svalu, a tedy vede k omezení cirkulace a schopnosti reparace traumatizované oblasti [Bragg, 2002]. Kase vytvářel metodu kinesiotaping s ideou, že pohyb a svalová aktivita jsou nezbytné pro zachování nebo obnovení zdraví ve smyslu funkční pohyblivosti [Kase, 1996]. Hlavní myšlenkou techniky provedení je poskytnutí dostatečné stability kloubů bez redukce rozsahu pohybu nebo jakéhokoliv omezení v oblasti měkkých tkání, které by bránilo cirkulaci a hojení. Dle dr. Kase má aplikace kinesiotapu fyziologický efekt, včetně snížení bolesti nebo abnormální citlivosti, dále podporuje činnosti svalů, uvolnění nahromaděné lymfy nebo hematomu pod kůží a koriguje postavení kloubů [Huang et al, 2009]. Ačkoliv se o účinku kinesiotapu hovoří v současnosti častěji než dříve, relevantní studie potvrzující daný účinek na základě EBM (Evidence Based Medicine) stále chybí. Navzdory těmto vědecky neověřeným důkazům o jeho působení najdeme v literatuře zmínky, které tuto teorii podporují. Většina autorů popisuje benefity kinesiotapingu z hlediska redukce bolesti při vertebrogenních problémech a kloubních nestabilitách či patologiích v oblasti ramene ve smyslu impingement syndromu [Thelen et al., 2008]. Kinesiotape je elastická lepicí páska vyrobená z elastických akrylových a bavlněných vláken, která jsou navzájem protkaná a zprohýbaná v pravých úhlech, aby si uchovala svou pružnost i delší dobu po aplikaci a nedošlo k „unavení“ a povolení tapu, který by tak ztratil svoji účinnost. Tape je voděodolný, ale zároveň umožňuje prostup vzduchu i vlhkosti, což zvyšuje komfort a prodlužuje možnou dobu aplikace, po kterou páska drží na kůži [Kumbrink, 2012]. V současné době je na trhu velké množství barevného provedení, které však nemá žádný vliv na sílu či míru protažitelnosti. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254425