KINESIOTAPING Přetížení pohybového aparátu a následná bolest či omezení hybnosti jde často ruku v ruce s neekonomickým zapojením jednotlivých svalových skupin, ať už při běžných denních aktivitách, či při sportu. Trend dnešní doby, kdy je redukce pohybu znatelná již od základních škol a přechází často do dospělosti v sedavý způsob zaměstnání, pak jen potvrzuje předpoklad absence kvalitních stimulů pro svalovou aktivitu a tedy i fyziologickou práci celého pohybového systému. Alternativní metodou v terapii těchto obtíží, která má tradici již v 70. letech minulého století, je čím dál populárnější kinesiotape. Autorem samotného kinesiotapingu (jinak také K-tape, kinesiotape) je japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase. Do Evropy se K-tape dostal z USA asi před deseti lety a využívá se jak ve sportu, tak v rehabilitaci či ortopedii [Kobrová, Válka, 2012]. Jako první se využívaly rigidní pásky, které jsou primárně určeny k podpoře a stabilizaci segmentu. Jejich aplikace s sebou přináší jistá omezení v rozsahu pohybu, v určité míře zkrácení svalu, a tedy vede k omezení cirkulace a schopnosti reparace traumatizované oblasti [Bragg, 2002]. Kase vytvářel metodu kinesiotaping s ideou, že pohyb a svalová aktivita jsou nezbytné pro zachování nebo obnovení zdraví ve smyslu funkční pohyblivosti [Kase, 1996]. Hlavní myšlenkou techniky provedení je poskytnutí dostatečné stability kloubů bez redukce rozsahu pohybu nebo jakéhokoliv omezení v oblasti měkkých tkání, které by bránilo cirkulaci a hojení. Dle dr. Kase má aplikace kinesiotapu fyziologický efekt, včetně snížení bolesti nebo abnormální citlivosti, dále podporuje činnosti svalů, uvolnění nahromaděné lymfy nebo hematomu pod kůží a koriguje postavení kloubů [Huang et al, 2009]. Ačkoliv se o účinku kinesiotapu hovoří v současnosti častěji než dříve, relevantní studie potvrzující daný účinek na základě EBM (Evidence Based Medicine) stále chybí. Navzdory těmto vědecky neověřeným důkazům o jeho působení najdeme v literatuře zmínky, které tuto teorii podporují. Většina autorů popisuje benefity kinesiotapingu z hlediska redukce bolesti při vertebrogenních problémech a kloubních nestabilitách či patologiích v oblasti ramene ve smyslu impingement syndromu [Thelen et al., 2008]. Kinesiotape je elastická lepicí páska vyrobená z elastických akrylových a bavlněných vláken, která jsou navzájem protkaná a zprohýbaná v pravých úhlech, aby si uchovala svou pružnost i delší dobu po aplikaci a nedošlo k „unavení“ a povolení tapu, který by tak ztratil svoji účinnost. Tape je voděodolný, ale zároveň umožňuje prostup vzduchu i vlhkosti, což zvyšuje komfort a prodlužuje možnou dobu aplikace, po kterou páska drží na kůži [Kumbrink, 2012]. V současné době je na trhu velké množství barevného provedení, které však nemá žádný vliv na sílu či míru protažitelnosti. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254425
Kinesiotaping
Můžeme jen spekulovat o mechanismu snížení bolesti, se kterým kinesiotape pracuje. Nabízejí se dvě možné funkce – proprioceptivní a mechanická, ovšem i s předpokladem pozitivního psychologického efektu [Kneeshaw, 2002]. Tape umožňuje tkáním pod ním díky svým elastickým vlastnostem volný pohyb a neomezuje cirkulaci a aktivní práci svalu. Pružnost kinesiotapu je velmi individuální, pohybuje se v rozmezí 68–160 %. Tape je na základní pásku nalepen s 10% tahem, čímž se při jeho aplikaci vytváří na povrchu kůže mírné předpětí. Obecně můžeme vlastnosti kinesiotapu shrnout do následujících bodů: ■■ Snížení bolesti [Halseth, 2004; Illes, 2012]. ■■ Obnovení cirkulace krve a lymfatická drenáž [Kase, Hashimoto, 1994]. ■■ Neuromuskulární a reflexní vlivy. ■■ Stimulace senzomotorického a proprioceptivního systému [Simoneau, 1997]. ■■ Okamžitý biofeedback díky stimulaci receptorů [Reimann, 2002]. ■■ Zlepšení funkce měkkých tkání (kůže, fascie). ■■ Subjektivní pocit úlevy, zlepšení komfortu pohybové aktivity a zvýšení stability traumatizovaného kloubu. Kinesiotape má díky schopnosti stimulace proprioreceptorů své podstatné místo především v terapii kloubních nestabilit, kde je tato aferentace narušena. K nejčastějším diagnózám patří nestability kotníku [Halseth, 2004] a syndromy bolestivého kolena [Callagnan, 2002] a ramena [García-Muro, 2010]. Aplikací kinesiotapu dochází ke zlepšení propriocepce, ovlivnění biomechanických faktorů struktur a tedy i ke zvýšení stability daného segmentu. S poruchou tonu se mění i biomechanika, tím i aferentní signalizace z kloubu, které jsou důležité pro řízení funkce centrální nervové soustavy [Kolář, 2009]. Benefitem kinesiotapu je redukce otoku měkkých tkání a hematomů (modřin) po traumatech. Pod místem aplikace se zlepšuje mikrocirkulace a dochází k lepšímu prokrvení tkání a následně k rychlejší resorpci otoku. Účinek kinesiotapu se určuje podle směru jeho aplikace, z pohledu začátku a úponu svalu. Pokud chceme sval utlumit kvůli jeho přetížení či bolesti, lepíme pásku od úponu k začátku z důvodu jeho podpory v pozici „relaxace“. Tape lepíme ve velmi lehkém tahu (15–25 %). V opačném případě, kdy je cílem facilitace svalu, volíme aplikaci od začátku svalu k jeho úponu, čímž podpoříme sval v jeho kontrakci. V tomto případě aplikujeme pásku s tahem 25–50 %. Kinesiotape tak díky „rebound“ efektu (zvrásnění pásky na kůži, kdy relaxace spolu s elastickými vlastnostmi kinesiotapu nadzvednou, „odlehčí“, kůži a vytvoří zvrásnění) pomáhá pracujícímu svalu kontrahovat jeho vlákna a proprioceptivně stimuluje jeho receptory [Doleželová, Pětivlas, 2011]. Oproti klasickým ortézám, které se používají k imobilizaci (znehybnění) závažnějších traumat pohybového aparátu, lze kinesiotape aplikovat na dobu až 4 dní, přičemž není omezena aktivita jedince a naopak je zajištěna podpora stability cíleného segmentu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254425
Prostřednictvím kinesiotapu můžeme provádět i korekci postavení určitého segmentu, a to nastavením do jeho „centrované“ nebo spíše optimálnější pozice s cílem ekonomičtějšího zapojení jednotlivých svalových skupin účastnících se na daném pohybu. Jedním ze základních parametrů fyziologické funkce měkkých tkání je jejich posunlivost ve všech vrstvách na úrovni kůže, podkoží a svalu. V případech, kdy dojde ke zvýšení klidového napětí svalu na různém podkladě, dochází s narůstajícím časem ke změnám ve svalu ve smyslu jeho zkrácení a následné neschopnosti jeho ekonomické práce. To má za následek snížení výkonu a redukci síly, které probíhají souběžně se vznikem svalové insuficience a hypotonie [Véle, 2006; Hermachová, 1999]. Absolutní kontraindikace nebyly zjištěny, měli bychom se však této metody vyvarovat u poruch kůže (ekzémy, dermatitidy, bradavice, otevřené rány, alergie na tape atp.), u akutních trombóz nebo kardiopulmonální dekompenzace [Kobrová, Válka, 2012]. Důležité je také ověřit, zda pacient neužívá antikoagulancia, protože při aplikaci tapu se v tomto případě může objevovat drobné krvácení, svědění či vyrážka [Kumbrink, 2012]. Z hlediska využití kinesiotapu je podstatná také míra zvoleného tahu pásky při její aplikaci. V každé metodě je napětí (stretch) určeno procentuálně a vztaženo k 100 %, což je maximální protažení pásky: 1. Streč kůže: 10–15% streč pásky. 2. Tape streč: ■■ inhibice svalu: 15–20% streč pásky (od úponu k začátku), ■■ facilitace svalu: 15–50% streč pásky (od začátku k úponu). 3. Korekční techniky: ■■ mechanická: 50–75% streč pásky (redukce otoku a bolesti, proprioceptivní stimulace, posturální korekce), ■■ fasciová: 15–50% streč pásky, ■■ prostorová: 25–50% streč pásky (snížení tlaku v postižené tkáni, zlepšení prokrvení), ■■ vazivová/šlachová: 50–90% streč pásky (proprioceptivní stimulace, snížení napětí v oblasti svalu), ■■ funkční: 50–75% streč pásky (prevence ispenze tkáně, prevence opakovaných traumatizací), ■■ lymfatická: 10–25% streč pásky (drenáž lymfatických cest, redukce otoků a hematomů). Před aplikací K-tapu je nutné očistit kůži od jakýchkoliv olejů či jiné mastnoty a nečistot, případně odstranit nadměrné ochlupení v místě aplikace, aby mohl tape dokonale přilnout a nebyl snížen jeho efekt a délka aplikace, tedy předpokládaných 3–5 dnů. Nalepením a působením malého kousku K-tapu na kůži pacienta po dobu přibližně 24 hodin prověříme, zda u pacienta nevyvolává alergickou reakci [Kase, Martin, 2006, Kase et al., 2003]. Při aplikaci nejprve v neutrální pozici segmentu zcela bez napětí připevníme kotvu (začátek tapu) a dobře ji zafixujeme, dále uvedeme segment do protažení a nalepíme bázi tapu v poža100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254425