Conrad souhlasil, že on si dá také, i když si nejsem jistá, že o sýrech něco věděl. Zdálo se, že nedokáže odolat ničemu, co je zadarmo. Nepřekvapilo by mě, kdyby odněkud vytáhl krabičku a vzal si do ní chleba, který zůstal na stole. Podívala jsem se znovu na telefon a zjistila, že je vybitý. To mě přinutilo reagovat. „Jdu se podívat za Benedictem.“ Než mohl kdokoli cokoli namítnout, vyšla jsem z restaurace. Mělo mi to být jasné. Když jsem procházela chodbou, uviděla jsme, že před jeho dveřmi leží prázdný podnos. Objednal si jídlo na pokoj! To je ale nezdvořák. Naštěstí měly pokoje zvonek, takže jsem nemusela bušit jak šílená. Zazvonila jsem. Po dobré minutě jsem za dveřmi uslyšela mumlání a klení. Bylo mi to fuk. Nepouštěla jsem prst ze zvonku. Dveře se rozletěly a přede mnou stál rozespalý, neupravený Ben. Mžoural na mě ospalýma očima. Na sobě měl jen černé boxerky. Při tom pohledu mi něco explodovalo v hrudi a vyschlo mi v ústech. „Co se…?“ zeptal se a zazíval. Vypadal naprosto mimo a… úžasně. Neměl právo vypadat takhle roztomile, ospale a k zulíbání. Není k zulíbání. Je to nezdvořák, protiva a hrozný chlap. „Promiňte, dělala jsem si o vás starosti.“ Z mého hašteřivého tónu ale bylo jasné, že to není pravda ani v nejmenším. „Vy jste si neuvědomil, kolik je hodin?“ Významně jsem se zahleděla na tác na podlaze. Místo odpovědi nebo pokusu o nějakou omluvu se jen otočil a vrátil se do pokoje. Dveře nechal otevřené dokořán.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254417