Podplukovník Svoboda předal parašutistům adresu své rodiny v Kroměříži, u které měli nalézt pomoc po vysazení. Následkem spolupráce s parašutisty byl popraven Svobodův sedmnáctiletý syn Miroslav, dcera a manželka se musely do konce války ukrývat v ilegalitě. V únoru 1942 začal podplukovník Svoboda v Sovětském svazu vytvářet československou vojenskou jednotku, pozdější 1. československý polní prapor v SSSR. Jednotku organizoval podle vzoru Rudé armády, údajně aby urychlil její vyzbrojení. Skutečným důvodem k tomuto rozhodnutí byl však nedostatek lidských zdrojů. Sovětští styční důstojníci a českoslovenští komunisté v jednotce při podpoře ambicí podplukovníka Svobody zprostředkovali zaslání jeho osobního dopisu J. V. Stalinovi. Stalo se tak v srpnu 1942. Podplukovník Svoboda žádal v dopise sovětského vůdce, aby umožnil nasazení 1. československého polního praporu na frontě. Tutéž žádost však přednesl již předchozí měsíc při své návštěvě Moskvy československý ministr národní obrany generál Sergěj Ingr. Z toho důvodu ministr Ingr vyslovil Svobodovi důtku za použití nesprávného postupu při podání žádosti prostřednictvím sovětských styčných důstojníků bez vědomí plukovníka Píky a za nepřípustný postup obracet se na neoficiální politické činitele – předválečné československé komunistické poslance v sovětské emigraci. Před tím však, veden politickými zájmy, prosadil ministr Ingr u exilové vlády Svobodovo povýšení. Ten se tak stal služebně nejmladším plukovníkem československé zahraniční armády. Pod velením plukovníka Svobody byl 1. československý polní prapor nasazen v bojích u Sokolova v březnu 1943. Zbylí příslušníci praporu se v květnu 1943 přemístili do Novochoperska, kde se začala utvářet 1. československá samostatná brigáda. Jejím velitelem byl na přání sovětských orgánů jmenován plukovník Svoboda. V prosinci téhož roku, opět z politických důvodů, získal hodnost brigádního generála. Po náboru dobrovolníků z řad volyňských Čechů vznikl na jaře 1944 1. československý armádní sbor. Jeho velitelem byl ustanoven brigádní generál Jan Kratochvíl. Sovětský velitel 1. ukrajinského frontu maršál I. S. Koněv však prozápadně orientovaného generála Kratochvíla v září 1944 nahradil generálem Svobodou. Na návrh vedoucích činitelů Komunistické strany Československa byl generál Svoboda jmenován v dubnu 1945 ministrem národní obrany. Ačkoliv do komunistické strany vstoupil až v říjnu 1948, v roli ministra postupně přeměňoval československou armádu v nástroj komunistického třídního boje i sovětské politiky. Sehrál významnou roli při úspěchu komunistického převratu v Československu, neboť svým prohlášením o nevměšování armády do vnitropolitických záležitostí podpořil komunisty. Při takzvané očistě armády, jež směřovala proti demokraticky smýšlejícím důstojníkům, se nezastal ani svých spolubojovníků a přátel. V dubnu 1950, na popud J. V. Stalina, byl Svoboda přesto odvolán z funkce ministra obrany. Vedoucí činitelé státu jej donutili odejít ze svěřených funkcí na podzim následujícího roku. Po tříměsíčním věznění ve vyšetřovací vazbě se vrátil do civilního života. Na podzim
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254411