A že má namále, nesmí pít. Jenže zámečníci ji nepustí k němu bez flašky. A to není všechno, on bez flašky ani nic nepoví. Musí to udělat tak a tak, roztáhnout vypranou utěrku, postavit na ni vodku a tak dále. Žena jí všechno vysvětlila a řekla, kde je nemocnice. Vypadala špatně, byla bledá, jako by do nemocnice patřila sama, přitom byla celá v černém a na hlavě měla něco jako pokrývku, černé vlasy a krásné oči, takové laskavé. Naďa celá bez sebe se vydala koupit vodku, všechno si připravila a uložila do tašky. U nemocnice jí ukázali nakonec tu dílnu, byl to obyčejný nemocniční sklep, přesněji obyčejná putyka. Zjevně se tu scházeli všichni okresní ožralové. U vchodu Naďa uviděla dva nebo tři, co se motali přede dveřmi, buď na někoho čekali, nebo se tam prostě poflakovali. Naďa se zděsila, že jí láhev seberou, a vrhla se ke dveřím jako tank, odpor doslova rozmetala (dveře se otevřely, až když zabušila, navíc se jenom pootevřely, ale Naďa ukazujíc tašku s láhví se protlačila do sklepa, patrně se za ní začali cpát i ti zvenku, za zády se odehrála nějaká mela a křik). Flašku přijali okamžitě. Přičemž ten muž, který si alkohol vzal, pokýval hlavou a řekl, že strejda Kornil je v posledním tažení a pít nemůže. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254385