Kapitola 23
Markéta Rossnërová byla vzteky bez sebe. Jediné, co chtěla, aby mohla konečně odjet zpátky do svého milovaného Mnichova, ztratila kvůli tomu idiotovi Štítařovi. Roky byl zlatý poklad jejího prastrýce schován, aby si ho nechal ukrást nějaký ňouma za jeden den. A ke všemu se ztratil Alfons, její pravá ruka, kterého poslala ho odstranit. Do její ložnice a zároveň pracovny vešel její asistent Igor. „Madam, přejete si dnes ještě něco? Brzy bude svítat. Měla byste už jít spát.“ „Já bych ráda spala, Igore, ale nemůžu. Bez toho zlata se nemůžu vrátit domů. Jen si vezmi, jakou měly ty šperky hodnotu.“ „Ale madam, určitě najdeme ty, kteří ho ukradli. S takovými cennostmi se jen tak neschováte.“ „Snad, Igore, snad máš pravdu. Dones mi prosím ještě prášek na spaní. Děkuji.“ V té době, aniž by to někdo v sídle Rossnërové tušil, se po pozemku pohybovali dva odborníci na zabíjení. Pan Prvý a Druhý. Měli jediný cíl. Odstranit svůj cíl a vyřídit tak jednou pro vždy posledního člena rodiny, který jejich šéfové přidělal mnoho starostí. Pohybovali se tiše a nenápadně, vyhýbali se strážím, které hlídkovali po celém objektu. Dům byla jako malá pevnost. Mohlo tu být tak
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254371